Tobias Lindholm možná nemá tak známé jméno jako jeho dánský kamarád Thomas Vinterberg, jenže i tak se jedná o nadmíru zajímavého evropského tvůrce. Spolu s Vinterbergem totiž napsal scénář k Honu, který před čtyřmi lety potrápil nervy nám všem. Bez okolků vás uklidním, že v podobně nepříjemném trendu naštěstí pokračuje i dál.

Jednoduchý název Boj se zdánlivě vztahuje k válečným operacím, v rámci kterých sledujeme rotu dánské armády na misi v Afghánistánu. Jenže tohle je pouze jedna rovina příběhu, a jak se poměrně rychle ukáže, Lindholm má představu o boji v mnoha jeho podobách. Boj o bezpečí národa, o rodinu, manželství, kamarády, čest… Je až neuvěřitelné, o jak mnohovrstevnaté dílo se jedná. Až digitální věk pokročí natolik, že ve výkladových slovnících budou místo suchopárného textu audiovizuální nahrávky, tenhle film nemůže u hesla „boj“ chybět.

A o co tedy jde? Claus velí jednotce na bezpečnostní misi, která má tak trochu nesrozumitelné úkoly a udržet morálku proto není jednoduché. Se složitou situací bojuje po svém i Clausova žena, která má doma v Dánsku plné ruce práce se třemi dětmi, jež odloučení od otce pochopitelně nenesou snadno. Zhruba v polovině stopáže si řeknete, že už tyhle bojové linky nemá smysl dál protahovat, a čekáte, co bude dál. Naštěstí si tohle řekl i Lindholm a shodou velmi přirozených okolností se boj hlavních postav přesune do soudní síně, rodinného domu a především jejich hlav. A vy do konce napjatě sledujete budování dramatu v jeho nejsyrovější podobě. V takové, při které se tajil dech právě u Honu.

Lindholm utahuje smyčky bez zbytečného patosu a tlačení na emoce. Vše v rámci puristické tradice dánské filmařiny, takže téměř bez hudby a formálních kudrlinek. Ty totiž vůbec nejsou potřeba, vše je přirozeně pochopitelné. V titulní úloze se objeví sympatický Pilou Asbaek, kterého Lindholm použil už ve svém předchozím dramatu Únos. Svou plastičností dá vzpomenout na Mikkelsenova Lukase, oba totiž pod tlakem dělají chyby a působí zcela lidsky.

Pokud jste už sjeli na hodnocení, vidíte osmičku. Proč po tomhle chvalozpěvu neocením dánského mistra lépe? Přísný jsem jen kvůli absenci jakékoli režijní odvahy. Scénář, jakkoli silný a skvělý, kopíruje strukturu Honu, díky čemuž můžeme až teď plně docenit velikost Lindholmova příspěvku k nedávnému hitu. Zároveň ovšem pozorný divák celou dobu tuší, kam se bude děj ubírat a i jakého se dočkáme konce.

A Lindholm jako realizátor nepřekvapí, jede na jistotu, a přestože skvěle zpracovává silnou látku, chtěl bych od něj vidět víc režijní invence. To ovšem nic nemění na tom, že Boj je jedním z nejlepších filmů v kině za poslední dobu, takže rozhodně neváhejte!