„Rychlobruslení je cool. Pojďme postavit vojáky na brusle a nakreslit za ně pár explozí. Obsadíme do hlavní role někoho slavného, ale zbytek natočíme někde na liduprázdném kačáku. Načančáme to v postprodukci a… profit!” Připadá mi, že Netflix sídlí v příliš nízkém mrakodrapu. Jste zmatení? To, co jsem vytknul do úvozovek je tzv. elevator pitch – námět, se kterým přepadnete producenta ve výtahu, kdy nemůže utéct a vy máte jen pár desítek sekund, abyste ho zaujali. A protože Netflix není v nejvyšším patře, nebo v nejvyšší budově, jsou ty „piče” vždycky hrozně krátké a povrchní. A víte co? Oni to asi tak mají rádi. Černý krab se zaklíná aurou švédského blockbusteru, mluví se v něm exotickou řečí a láká na Noomi Rapace v hlavní roli životem a válkou zkoušené matky, jež se musí s partou “vojáků” vydat na sebevražednou misi spočívající v bruslení po zamrzlém moři. A to je tak nějak všechno. 

Režírující Adam Berg má na kontě pár videoklipů a stovky reklamních spotů, takže ví, jak klientovi pověsit na nos bulíky i pár efektních obrázků. Stačí na prvním mítinku ukázat skupinku bruslařů stojících na ledě, v němž jsou jako v aspiku zakleté desítky mrtvol. Děsivý, ale zároveň videoklipově efektní obraz, co na vás vyskočí v trailerech i samotném filmu. Adam Berg svoje řemeslo umí a vlastně mu ze začátku není co vytknout, protože nám servíruje zádumčivou vizi totální války v zamrzlých kulisách rozbombardovaného Švédska. Nepřítel nikdy není představen, ale vzhledem k aktuální geopolitické situaci není těžké si ho do příběhu vložit. Netflix měl štěstí na víc frontách, protože tajemný MacGuffin, který hrdinové po zamrzlém moři převážejí, se taktéž trefuje do současného světového dění. Tím nechci říct, že by měli Berg a spol. křišťálovou kouli, jednoduše při stavění svého dějového lega posbírali, co zrovna plnilo přední stránky novin. A na oko vlastně odvedli dobrou práci.

Černý krab, což je jméno sebevražedné operace, při níž pod rouškou tmy sedm statečných brázdí zamrzlé moře a snaží se vyhnout nepříteli, se neopírá o třeskuté akční scény, ale skrz postavu Noomi Rapace zrcadlí neúprosnou realitu války proti mnohem silnějšímu nepříteli. Potíž je v tom, že Berg má ve svém scénáři zatraceně málo myšlenek. To, že postavy neustále někam utíkají a moc toho nenamluví, lze celkem pochopit. Jenže zběsilý úprk před kulometnou palbou a schovky v opuštěných domech střídají chvilky uvolnění při ohřívání zmrzlých palců u ohniště. A u ohniště se samozřejmě mluvit musí. 

Postavám se v očích zračí plamínky, ale když dohlédnete za ně, najdete tam už jen velkou prázdnotu. Všichni jsou jen chodící jednorázová klišé, včetně hlavní hrdinky, která je prostě matka. To je její definice určená již úvodním flashbackem, z níž se vlastně nikdy neposuneme kupředu. Jako kdybyste hráli šachy jen s pindíky. Noomi Rapace sice pindíka nemá a vypadá jako královna, ale táhnout s ní můžete zas a znovu jen jako s pindíkem, což je frustrující omezení, jež naplno vynikne v závěrečném aktu.

Torzo naší jednotky se totiž přiblíží svému cíli a musí se tváří v tvář blížící se apokalypse rozhodnout, jestli je pro něj důležitější vojenská čest, vlastenectví nebo svědomí. Tady se béčkový scénář chtě nechtě musí odhalit naplno a Černý krab se definitivně stává zapomenutelným produktem. Někdo by mohl říct, že to šlo snadno napravit nůžkami. Střihnout o patnáct, dvacet minut dřív, aby byl z filmu takový ten vykřičník a vzkaz dnešnímu světu – komplet s neúprosně ambivalentním koncem, co zamete s hrdiny a dá divákům podnět k přemýšlení. Jenže i s takovou tvůrčí kličkou by to pořád bylo jen bruslení po tenkém ledě, které pořádně nic neřekne. Typická netflixovka, chtělo by se říct.

Všichni už víme, co ten termín znamená a Netflixu bude hodně dlouho trvat, než se polohanlivého označení zbaví. V případě zahraničních produkcí, ať už jsou to francouzské akční komedie, skandinávské detektivky nebo španělské romantické filmy, je trochu těžší na první pohled odhalit problematické aspekty netflixovek, ale to bohužel neznamená, že by tam nebyly. Snaha zalíbit se co nejširšímu publiku, příliš mnoho producentů/scenáristů a pásová výroba. Chtělo by se říct, že jsem právě popsal filmový průmysl jako takový, ale u Netflixu je bohužel víc než kde jinde vidět, že nikdo nesází na vlastní zkušenost nebo instinkty. Jde o piplavou analýzu toho, co funguje u ostatních a v drtivé většině případů marnou snahu postavit na tom něco vlastního. 

Přehrajte si trailer Nikdo samozřejmě neočekává umění nebo dokonce zlatý blockbusterový standard od Netflixu, který je ve své podstatě glorifikovanou videopůjčovnou, v níž mají často béčka nestydatě vysoký rozpočet. Jenže když každý váš velkolepý event vypadá jako nedbale opsaná písemka, těžko můžete očekávat samé jedničky. Černý krab je další z typických trojek. Pro trojkaře trojka dobrá, ale učitel a rodiče to asi vidí jinak…