Trochu vychtěná, ale dodnes velmi příjemná – taková je slavná Amélie z Montmartru. Její režisér Jean-Pierre Jeunet však na tuto novodobou klasiku s už dvěma křížky na pařížské posteli navázat nedokázal. Další pokus společně se svým dvorním scenáristou Guillaumem Laurantem (který napsal i skvělý animák Kde je moje tělo?) podnikne na streamovacích vlnách Neftlixu. Tentokrát žádné známé tváře k dispozici nemá, a tak láká hlavně na hravý námět: V roce 2050 je skupina lidí svými domácími roboty uzamčena doma, jelikož venku prý zuří povstání androidů. Jakkoli to zní lákavě, nepříliš atraktivní CGI roboti na začátku ukázky mohou leckoho odradit – stejně jako přehnaně křečovité výrazy humanoidních strojů. Bizarní styl je však nakonec ještě tím zajímavějším prvkem, jelikož příběhově to vypadá na miliontou variaci na ohledávání hranic mezi lidmi a stroji v uzavřeném prostředí. Domácí roboti se tedy možná budou chovat lidštěji než samotná lidská rasa, zatímco ta se pokusí obhájit samu sebe prostřednictvím nepředvídatelnosti, humoru a zjevně i lehce perverzní sexuality. No, nevím, nevím, jestli tahle šílenost Jeuneta, který bezmála dekádu nepřišel s novým filmem, nepošle definitivně do zapomnění.