Osmašedesátiletý Jean-Pierre Jeunet natočil klasiky jako Delikatesy a Město ztracených dětí, v Hollywoodu uspěl se čtvrtým Vetřelcem a doma pak dobyl svět s Amélií z Montmartru. Jenže to se stalo před více než dvaceti lety. Je to dost důvodů k tomu, aby mohl chodit po filmových festivalech, dělat chytrýho a nechat se plácat po ramenech za to, že je legenda. Rozhodně by si to zasloužil. Jenže dvě dekády není úplně málo a během té doby natočil Jeunet co? Obstojné, ale přeci ne až tak dobré Příliš velké zásnuby, nevýrazný Galimatiáš a film, který ani nemá český název, takže ho sem vypisovat nebudu. Nic z jeho novějších děl ovšem nezanechalo výraznější dojem a kdyby byl Jeunet pracovitější, asi bychom mohli začít teorizovat, jestli ztratil jiskru, začaly ho jako tvůrce zajímat jiné věci, nebo prostě přestal točit výjimečné filmy. Po BigBug si jsem však jednou věcí jistý. Na velký návrat to už asi nevypadá. 

Sci-fi komedie, kterou natočil francouzský klasik pro Netflix, se odehrává v roce 2045, kdy lidé jedí cvrčky, existují létající auta (konečně!) a všichni nosí strašně moc barevné oblečení a bydlí v ještě barevnějších domech. A mají roboty. Ti mohou pomáhat v domácnosti, dělat společníky dětem i posloužit osamělým postarším dámám během dlouhých nocí. A samozřejmě ovládli i průmysl. Alice, které nadbíhá nový nápadník, je s tím spokojená. Její sousedka jakbysmet a nestěžuje si ani Alicin bývalý manžel, jenž se chystá vzít si svou sekretářku. A mladší generace hrdinů si to snad už bez robotů nedovede ani představit. Tihle všichni se shodou okolností ocitli v jednom domě a doufají, že si vyříkají to, co si měli vyříkat už dávno, a pak půjdou každý svou cestou. Jenže zatímco řeší rodinné a osobní trable, venku vypukne povstání robotů. A oni se ocitnou uvěznění v domě, kde není moc místa, ale zato je tu strašlivé vedro a spousta nedořešených a nedořečených problémů. Zkazí člověku den víc invaze fašisticky smýšlejících strojů, nebo bývalý manžel a jeho připitomělá milenka ve vedlejším pokoji? 

Od prvních minut je člověku jasné, že kouká na nový film od Jeuneta. Nejen proto, že se tu občas objeví jeho dvorní herci a především díky vizuálu. Režisér opět kombinuje výrazné barvičky, do detailů propracované kulisy a kostýmy a nebojí se servírovat divákům notně přestřelený audiovizuální zážitek. A do značné míry to funguje i tentokrát, ačkoliv se BigBug prakticky celý odehrává v uzavřeném prostoru a připomíná spíš divadelní hru, ve které na sebe lidi pořád řvou, nebo se chovají komicky stylizovaně. Popravdě po pár minutách se to okouká, ale je fajn, že Jeunet nabízí audiovizuálně to, co od něj fandové chtějí a pořád má dost šílených nápadů na to, aby se občas objevila nějaká hezky vypadající zajímavá magorárna. Ať už to jsou roboti, účesy nebo prostě barevná scéna, která vypadá, jako když omylem vysypete na zem obří balení lentilek. 

Je to zajímavé a docela hezké. Jenže bohužel tím končíme, protože v těhle zajímavých a docela hezkých kulisách se odehrává příběh, který se dá přinejlepším nazvat banálním. Spíš by se však hodilo slovo „nudný.“ BigBug trvá necelé dvě hodiny a během té doby se vlastně pořád kecá. Respektive někdy po půlce přijde hrozně creepy robot a začne z prstu střílet lasery, ale tou dobou vám to asi bude jedno, protože Jeunet se s tím nemaže a rve divákům před ksicht nudné postavy, co rychle mluví o nudných věcech. BigBug se tváří jako hrozně originální a osobitý film, ovšem to, co se v něm děje, je naprosto banální, otravné a nezajímavé. Vývoj postav a jejich vzájemných vztahů jen málokdy překvapí. Veškeré pokusy o ironii a satirické komentování současného světa a působí spíš jako bulení starého pána, který se už přestává ve všech těch mobilech, netflixech a tabletech orientovat a s postupující stopáží se BigBug mění v regulérně nesympatickou otravnou podívanou. 

Přehrajte si trailer Není důvod se na to dívat. A už vůbec není důvod se na to dívat, pokud doufáte v další Amélii nebo prostě v něco, co Jeunet točil v dobách své největší slávy. Vizuálně je to pořád hodně divoké a přesně takové, jak byste od tohohle Francouze čekali. Ale pod tím pozlátkem se neukrývá nic.