Jestli mě nějaké tituly v naší kinodistribuci v posledních letech vyloženě otravují, jsou to přisprostlé francouzské a německé komedie stojící pouze na vulgaritách, stereotypech a občas i náhodně nacastovaném známém jménu. Po nedávné otravnosti Daddy Cool se tentokrát mému znechucení snaží vyhnout německý zástupce Florian David Fitz. Ten před třemi lety zaujal rozporuplnou buddy komedií Nejkrásnější den, v níž to roztočili dva umírající mladí muži způsobem, který mixoval žánrové stereotypy s komentováním mnoha aktuálních témat; zdá se, že podivně pojmenovaná novinka na tento počin jasně navazuje.

Režisér a scenárista Fitz se opět chopil i hlavní role a stejně tak opět povolal i svého parťáka Matthiase Schweighöfera. Tahle dvojice kamarádů rozjíždí startup s mobilní aplikací připomínající klasické hlasové asistenty jako Siri; snaží se však jít o krok dál a díky sbírání dat o uživatelích nabízet na míru přizpůsobené produkty. Tedy v podstatě něco, co se v méně elegantní formě děje už nějakou dobu, ale to ponechme stranou. Zatímco Fitz představuje konzumem posedlého vývojáře, Schweighöfer se stará o byznys a vedle práce je pojí i dlouholeté přátelství. A to se samozřejmě začne bortit ve chvíli, kdy jejich aplikace začne mít potenciál. Zcela zbytečná sázka totiž vyústí v to, že se oba musejí obejít bez všech svých věcí – a v průběhu následujících 100 dnů si každý den mohou jednu další vzít.

Vcelku nápaditá premisa dává jasně na srozuměnou, že Fitz chce uštědřit tvrdý políček konzumerismu a našim materialistickým touhám. To však není zdaleka jediné téma, k němuž se pokouší vyjádřit; jde totiž dál a neumětelsky filosofuje nad vztah materiálních věcí a životního štěstí. Jak to máme dnes a měly to tedy předchozí generace stejně? A o co jde velkým korporacím, které zde zastupuje démonizovaná karikatura Marka Zuckerberga? Jak může nelimitovaný konzum pošramotit křehkou lidskou duši? Máme dobře nastavené životní hodnoty a priority? Fitz se snaží jít do hloubky u tolika témat, že nakonec jen klouže po povrchu u všech z nich.

Výchozí situace spojená se sázkou a jejími pravidly navíc není důsledně dodržována a postavy si nakonec vlastně dělají, co se jim zlíbí. A jelikož se ústřední dvojice chová téměř neustále idiotsky, stává se minimálně první půlhodina téměř nekoukatelnou záležitostí; debilita postav, přepálená nahota a frenetičnost vulgarit opravdu dlouho hrají prim. Pak se film trochu uklidní, více prostoru dostane i podivná milostná linka s Miriam Stein (vcelku sympatickou Emmou Watson chudých) a dočkáme se i několika vypointovaných scén. Nakonec ty bezmála dvě hodiny i utečou, ale o žádnou komediální pecku se rozhodně nejedná.