Peter Thorwarth, který psal scénář Našeho vůdce, si svůj příběh tentokrát i zrežíroval a výsledek se v některých nedostatcích značně blíží výše zmíněnému filmu. Ten totiž určitě nebyl špatný, ale byla z něj cítit jakási nedotaženost a nenaplněný potenciál. Totéž můžeme už teď říct i o jeho novince a hned si povíme proč.

V centru dění je Till, třicátník s nenaplněnými hudebními sny a ubíjející prací v pojišťovně. Doma má synka a manželku, která si na rozdíl od něj své umělecké ambice realizuje, což ho samozřejmě štve o to víc. Nevybouřený a stereotypním životem napjatý nevědomky čeká na pořádný výbuch emocí. Katalyzátorem se stane zlodějíček Nappo, který Tilla unese jako rukojmí. Dvojice se postupně spřátelí a shodou více či méně pravděpodobných okolností spolu podniknou i nejednu lumpárnu.

Hereckým tahounem filmu je znovuzrozený Axel Stein, dříve pořádně oplácaný sidekick v německých prcičkovských variacích (brr!), nyní uhlazený sympaťák, který velmi přesvědčivě podává přerod uťápnutého a abstinujícího úředníčka v odvázaného drsňáka. Chemie s druhým do party, Moritzem Bleibtreuem, navíc bez problémů funguje, takže po stránce obsazení není co vytknout.

Přehrajte si trailer Problémy jsou ale jinde. Den blbec je nevyhraněným mixem několika žánrů a především několika známých filmů, jejichž motivy se snaží skloubit. Hned úvodní scéna připomene Klub rváčů, jehož anarchistické myšlenky se později ještě několikrát vrátí. Následuje variace na Veberovy Uprchlíky, kdy si zoufalý lupič nevybere zrovna ideálního rukojmího. Partičky zlodějíčků a béčkových mafiánů zase evokují pojetí gangsterského univerza Guye Ritchieho. Zároveň mi postupný Tillův přerod v opravdového badass připomněl Schumacherův Volný pád, přestože ten byl tematicky mnohem hlubší a v důsledku vyhrocenější. A za zmínku stojí i asi dvouminutový záznam propařené noci, který až příliš očividně dává vzpomenout na slavný klip Smack my bitch up od Prodigy. Je to skutečně pestrá paleta inspirací, ale postupně se člověk neubrání pocitu, že sleduje přetékající hrnec všech možných chutí, které kuchtili pejsek vy víte s kým.

Přestože tenhle mišmaš na jedno zhlédnutí funguje, nepřidává ke kombinaci výše zmíněných filmů (a možná ještě dalších) nic objevného. Nemá svůj styl, kterým by byl zapamatovatelný, a vykradené nápady jednoduše postrádají šmrnc.

A největší chybou je postupné měknutí všech postav - zatímco na začátku je atmosféra našponovaná, všichni jsou správně nasraní a příběh má našlápnuto k velkým věcem, konzervativní hodnoty časem převáží namísto pořádné anarcho-dekadence a celé vyznění je až příliš smířilivé a poklidné. Velká škoda.