O FILMU
Ne všechny změny jsou k lepšímu. Ta, která potkala netopýřího muže v roce 1995, dobrá rozhodně nebyla. Temné vize Tima Burtona dostaly červenou a na jeho místo usedl Joel Schumacher, který ubral na temnotě, přidal na barvičkách a zredukoval zábavu. V Batman navždy se milionář Bruce Wayne utkal rovnou se dvěma magory. S bývalým státním návladním Two Facem, kterému potom, co mu z půlky obličeje zůstal jen růžový humus, trochu ruplo v bedně a s Hádankářem, zneuznaným vědcem, kterému hráblo ještě o poznání víc. Na dva padouchy by ale měli být rovnou dva hrdinové, takže vedle milionáře se objevil i většinou diváků nenáviděný bývalý cirkusový artista, který si v přiléhavém kostýmu nechal říkat Robin. Dál už to všichni známe. Velká očekávání, která se nenaplnila, Val Kilmer, který do role Batmana nesedl, megalomanství, které vypadalo na plátně směšně a výdělky, které nám přinesly další (ještě mnohem horší) pokračování. Joelu Schumacherovi se tehdy Batmana zabít nepodařilo, ale udělal první krok k tomu, aby tohoto temného ochránce spravedlnosti téměř pohřbil pod nánosem růžových kulis a dětinských dialogů. Batman naštěstí vydržel, přesto je však tento příběh něco, co by ze své filmové historie temný rytíř nejspíš moc rád vymazal.