O FILMU

Jéje, to je ale dneska hezky, a ty jiřičky jak cvrlikají, co? Ahojte kamarádi, hezky se usaďte k mým kopýtkům do trávy, budu vám vyprávět svůj barvitý 2D příběh. Už teď vám říkám: budete čubrnět, co se mi za ty roky, co jsme se neviděli, stalo. Ale ještě než dosednete, hezky se podívejte, co je pod vámi. Mohli byste totiž zasednout kamaráda slimáka, co se plazí po stvolu, a taky: někde mi tu z toho dlouhého čekání, než se všichni slezete na paloučku, upadl bobek a momentálně nevím, kam se zakutálel. Ale jak tak po vás koukám, vůbec vás nepoznávám. Snif, snif. Dokonce i jinak voníte. Že ono to bude tím, že jsme se neviděli od roku 1942, kdy byl do kin uveden můj první příběh? A že vy se od té doby nemyjete, špindírové! Nebo že by to byl ten bobek? Každopádně příběh, o který dnes jde, je o mně a o mém taťkovi. Taťka Velký kníže mě zaučuje, jak to v lese chodí, kam si zajít na trávu, kde mi nehrozí nebezpečí, a nebo kam raději nestrčit ani ocásek. Máme tu v lese pěkně nebezpečná místa, jen si nemyslete! A ocásek je holt ocásek, druhý nenaroste. Jen abyste to věděli, tenhle můj taťka mluví v anglickém originále hlasem X-Mena Charlese Xaviera, takže já jsem vlastně takový X-kolouch. Ale říkám vám to jen tak, ne abych se chlubil. Jenže vy byste tomu stejně nerozuměli a tak mě lidé, kteří mě distribuují, nechali předabovat do češtiny. Aspoň pokecám se Sloniskem a strejdou Pů, co prý byli ve vašich kinech před rokem. No snad je ještě doženu. A jen tak mezi námi, i když je můj příběh úplně pro všechny, chci vám říct, ať rodičům dáte na hodinku a půl volno. Však oni už si bez vás nějak poradí…

FOTOGALERIE