Bylo by krásné, kdyby recenze na Bambiho 2 mohla začít nějakou sérií atraktivních skutečností z kategorie trivia a nebo fun facts. Jenže je jich poskrovnu. Tento film není tím nejhorším, co kdy vznikl, nekritizoval ho papež ani konkláve kardinálů, nikdo při jeho projekci nezemřel, nebyl zakázán (jako současný kanibalský film Rohtenburg, který hýbe Německem). Slov s předponou „ne-„ by mohlo být ještě hodně. Snad by se však hodilo zmínit, že ani tento film nemá čistý štít, protože od projekce jeho prvního dílu už hodně lidí zemřelo… Dokonce celé generace. Tedy ne že by tento film měl stejný účinek jako dlouhodobá konzumace vody s vysokým obsahem železa či rtuti. Bambi s pořadovým číslem jedna totiž přicupital do kina v roce 1942 a na jeho pokračování se muselo čekat celých 64 let, čímž byl na hlavu poražen jeho dosud nejsilnější konkurent, Čaroděj ze země Oz, mezi jehož prvním dílem a sequelem je „jen“ 46 let (konkrétně 1939-1985). I když slovo čekat asi také není úplně na místě. Rozhodně bychom ho nemohli řadit do snímků ze skupiny nutných, tj. těch u nichž by se diváci rok co rok dožadovali nové porce a skrblíci producenti si z neznámého důvodu postavili hlavu.

Bambi je tedy opět mezi námi, ale zůstává otázka, zda to světovému filmu nějak prospělo a nám by nebylo lépe se stárnoucím jedináčkem. Bambi 2 totiž není nic nového pod slunečním kotoučem, spíše působí tak, jakoby jej kotouč nějaké virtuální cirkulárky nešetrně vyřízl z jedničky.

Začíná se jakoby krátce před koncem jedničky, kdy je Bambi ještě malý a nejenže se nedokáže srovnat se smrtí maminky, ale vlastně ani s otcem Velkým knížetem, a konec konců ani sám se sebou. Což za a) není zrovna šťastné řešení, protože jednička končila Bambiho dospělostí, b) působí jako ve stylu „dědečku vypravuj“, kdy se ještě mermomocí chce doříct to, co se neřeklo minule. Jenže dědeček už je značně churavý a neudrží myšlenku. Což Bambi 2 taky ne. Jen si tak chodí po lese se svým zaneprázdněným tátou, který musí hlídat louky na jihu, občas si popovídá s králíkem Dupíkem, jindy s tchořem Kvítkem nebo Výrem, očichá se s kráskou Fili, jejíž řasy jsou hmmmmm hooodně dlouhé, sem tam upadne…a to je až na pár minut před koncem, kdy se objeví honící psi, asi všechno. Jen táta stále dokola melduje, co smí a nesmí a jak by se měl chovat („Když utíkat, tak utíkat“). Takže se není co divit, že Bambi se občas staví na zadní. A má pravdu. Taťka je elitář s modrou krví a někdy to opravdu trochu zbytečně hrotí.

Nic proti výchovnému apelu. Nějakou tu myšlenku se snaží předat zřejmě úplně každý animák až dodnes, ale dané rady vzhledem k absenci nosného příběhu působí jak ilustrované scénky z učebnice výchovy dětí předškolního věku, která vyšla někdy v první polovině 20. století a do úmoru opakovala téma kázeň. A přitom by ke spokojenosti úplně stačilo, kdyby byl celý příběh jen o tom, jak se Bambi smiřuje se smrtí maminky. Na což v průběhu několikrát upozorňují docela pěkné motivy vzniku nového života. Snad možná ještě nějaké to pravidlo o sebeoběti by navrch taky neuškodilo. Ale nač to jinak přetěžovat, když může třeba za rok vzniknout třetí nebo čtvrtý díl? Ostatně disneyovský Lví král už se taky pěkně rozvětvil a své diváky neustále má…

Abychom však nedštili jen síru. Na Bambi 2 je hezky vidět, že nemá smysl rušit 2D divize, když stále lačnému videotrhu mohou udělat dobrou službu. Ve faktu trojrozměrnosti jako takovém stejně úspěšnost filmu nespočívá. Ani Bambi 2 se už bez 3D vychytávek neobejde, ale stará dobrá animace má stále něco do sebe. Např. úvodní zasněžené a záměrně lehce rozostřené scény či honička krvavě rudou trávou působí přesně tak jak mají, jen jim chybí nějaký zajímavý příběh. Je totiž otázka, zda se ti malí caparti vůbec budou schopni soustředit, když Bambi 2 v zásadě nemá nic, co by jim mohlo utéct. A příběh-nepříběh je nakonec nezačne nudit víc než nudle s mákem v mateřské školce. Oni totiž už i dnešní tříletí špunti zvládají poměrně komplikované Příběhy hraček, Hledá se Nemo, Dobu ledovou a spol. levou zadní. Ale kdo ví, třeba je šišlající zvířátka, pastelové barvičky, stará dobrá animace a pěnice Leona Machálková dostanou. Tak ahoj za 64 let. Nebo zase padne nějaký rekord? My z MovieZone už u toho asi nebudeme (i když mladistvý Cival by snad ještě mohl…), našim potomkům však touto recenzí chceme vzkázat, že jsme Bambimu 2 dali větší než malou šanci. Na počtu hvězdiček tentokrát záleží méně než obvykle…