Všechno to začalo smrtí štěněte, které Johnu Wickovi odkázala jeho umírající žena jako poslední přání, aby se o něj staral. Tohle spustilo řetězec události vedoucí ke čtyřem filmům (zatím), prequelovému seriálu s Melem Gibsonem, který ale pro jistotu všichni ignorují (a dělají správně) a čerstvě i prvnímu spin-offu s Anou de Armas (přičemž další s Donniem Yenem je v přípravě), který tento týden vstoupil do kin. A to dost potichu, protože distributor uvalil na novináře přísné embargo. Jak se ale ukázalo v našich prvních dojmech (a v době psaní už i na Rottenech), možná to bylo zcela zbytečné. Na Baleríně je totiž celkem dost co chválit.

Nebudu se ani pokoušet rozkrývat produkční trable filmu Lena Wisemana, který se do velké míry natáčel v Česku, přičemž v něm Praha hraje i velkou roli. Stačí vám vědět, že se snímek dočkal rozsáhlých přetáček, a že u nich na place figuroval i Chad Stahelski, režisér všech dílů hlavní série. A na drtivé většině akčních scén je to znát. Stejně tak ale poznáte i rukopis Wisemana, jenž je v Hollywoodu druhým nejznámějším fanouškem efektu lens flare. Výsledkem je každopádně vzhledem k očekávání nadmíru povedený akční film, ve kterém akce tvoří třeba 70 % stopáže. A to je dobře, protože je opravdu výborná.

Shodit Balerínu nálepkou akčního béčka by bylo maličko nefér. Zvlášť, když ambice tady jsou od začátku jasně trochu vyšší. Děj filmu sice není bůhvíjak originální – v úvodu jsme svědky malinkaté Eve, kterak se spolu se svým otcem (David Castañeda Jr. z Umbrella Academy) ocitne pod útokem neznámé skupiny vedené Gabrielem Byrnem. Otec, takový John Wick light, na konci umírá, dceru ale zachrání a ta se díky zásahu šéfa newyorského Continentalu Winstona (Ian McShane) ocitne v klanu Ruských Romů pod vedením nekompromisní ředitelky s tváří Anjelicy Huston. Co se děje dál si asi dokážete představit.

Snímek se pevně drží chronologického vyprávění, zahrnuje ale pár skoků v čase, kdy sledujeme, jak se Eve ocitla na své první misi, nebo jak se pak o dva měsíce později (v až bondovsky cool sekvenci) dostane náhodou na stopu právě oné skupiny, která zavraždila jejího tátu. Tohle rozjede jakési osobní vyšetřování, do kterého se Eve pustí navzdory zákazu od ředitelky Ruských Romů. Zhruba někdy tady se film začne po vzoru filmových Wicků různě zaplňovat dalšími pravidly, odkazy na jisté zákonitosti toho světa a tak dále, což ale vlastně ve výsledku nepůsobí nijak zle, protože se většinou jen bere z toho, co už fungovalo dříve.

Samotná Ana de Armas do role pak rozhodně nedává málo. Když má být empatická, tak je. Když má být nasraná, tak je taky, ale úplně jí tuhle polohu nebudete věřit. Důležitější však je, že působí uvěřitelně v tom kvantu akce, kdy postupně buď někoho zachraňuje, likviduje, nebo nakonec jen bojuje o holé přežití, když se ocitne v sídle jistého kultu, kde ji chce zabít doslova každý, včetně obsluhy restaurace nebo rodičů dětí, co své ratolesti ještě před chvílí houpali na houpačce. Mimochodem, nápad udělat ze záporáků de facto sebevražedné drony, co se vrhnou na každého vetřelce, který mezi ně vstoupí, nabízí i nějakou tu potravu pro mozek, když se budete chtít zaobírat nad následky toho, co s takovou komunitou udělá, když polovinu dospělých někdo vykosí. Ale to jen tak bokem.

Film samotný samozřejmě tyto důsledky neřeší. Zde je to prostě jen prostředek k tomu, aby mohla hlavní postava kreativně odpravit nekonečné zástupy lidí na mnoha atraktivních lokacích, povětšinou tedy v interiérech, přičemž k tomu využije doslova všeho, co se jí válí po ruce. Ať už jsou to sekáčky na maso, granáty, nebo plamenomet. Občas dojde i na více kontaktní akci, té ale zase tolik není. Nesouhlasím s výtkami, že je akce příliš dlouhá, oproti čtyřce Wicka je furt kratší, a nikdy vás nezačne nudit tak, jako třeba v šílenosti Ze stínů od Tima Tjahjanta. Pakliže někdo čekal slaboučký odvar Wicků, bude navíc mile překvapen, jak brutální Balerína místy je.

Na 125 minut tak film zkrátka nabízí překvapivě dost zábavy, kterou v zásadě narušují jen dvě věci. Tou první jsou camea Keanu Reevese. První dialogové ještě vcelku dává smysl a zápletku nijak nezpomaluje, to druhé akční ale vyloženě tahá za ruční brzdu při finále, které by naopak mělo upalovat k mocnému finiši. Není ani moc logické, takže tím škodí už tak tenoučké zápletce, a je tam skutečně jen proto, aby bylo použité do trailerů (aspoň při něm ale je vidět. Tou druhou věcí je pak zkrátka děj, který z přímočarého revenge plotu zkouší dělat ještě trochu komplikovanější „rodinnou“ záležitost se zvratem v třetí části, který ale uhodnete už v samotném úvodu. Je to zbytečné, trochu otravné, ale na druhou stranu nic, co by se nedalo s úsměvem na tváři odpustit.

Přehrajte si trailer Balerína je tak zkrátka po všech zkazkách o průšvihu nečekaně našlapaným kouskem, ve kterém funguje akce, svět, hlavní postava a do nějaké míry i nápadité prostředí záporáků, a pokulhává ten zbytek. Já si to dokázal užít vrchovatě, dvojku bych bral okamžitě, pakliže už vás ale nebavily poslední Wickové, tohle je v zásadě jen více toho samého, akorát o fous hůř slepené dohromady. Takže nastavte správně očekávání a pak buď upalujte do kina, nebo počkejte na stream. Bát se ale v žádném případě nemusíte, a to je pro tohle univerzum nakopnuté mrtvým štěňátkem po tolika zářezech na paži možná ta největší výhra.