Ahoj, holčičky a kluci. Vítejte u další žánrové stavebnice, kterou pro dnešní den sponzoruje Jerry Bruckheimer. Není složitější než lego a je zhruba stejně barevná. Pravděpodobně už jste dřív podobné kostičky viděli, ale strýček Jerry se vám bude snažit namluvit, že jen ty jeho jsou správné a originální. Takže neprotestujte, uchopte první plast (je jedno kde začnete, všichni stejnak poslušně skončí u happyendu) a hurá do toho.

Při sledování Shopaholiků má člověk opravdu pocit jako když dostal o Vánocích dárek od babičky. Přes obal povědomé tvary i hustota, přičemž první roztržený roh spolehlivě odhalí ponožky se sobím vzorem. Stejně jako v případě Divokých koček (holčina s kytarou a velkými sny začne pracovat ve vykřičeném baru, zklame se v lásce, ale nakonec potká toho pravého... hudebního producenta) se hraje na jistotu. Stačí když vezmete Ďábel nosí Pradu a začnete ho obkreslovat. Hezká ale potrhlá dívka začne shodou náhod či spíše nehod pracovat v ekonomickém časopise, i když ve skutečnosti by chtěla šéfovat módnímu gigantu o patro výš. Mladému šéfovi se líbí (její výstřih) a zřejmě ho i baví metafory ve kterých bankovní ústavy přirovnává k výlohám a z úvěrů dělá zákeřné jámy do nichž zákonitě spadne každé dívka chtivá nových botiček od Manolo Blahnika. Roztomilá Isla Fisher ví o čem píše, má plné skříně blyštivých věciček a nesplacených účtů. Dorážející exekutor je ale ten poslední problém, protože nebohé děvče brzo zjistí, že jenom se znalostí Wikipedie v nové práci neobstojí. A navíc se jí ten šéf taky začne líbit. Fanoušci predikce budou mít hotové žně, protože od chvíle, kdy do sebe ti dva vrazili u stánku s hot dogy (asi pět minut po úvodním bruckheimerovském "zablesknutí"), budou mít ve všem jasno.

Ano, romantické komedie jsou často o tom, že víme, co se stane, a nepokrytě si to užíváme. O těch podle rychlokvaškových bestsellerů to platí dvojnásob. Důvěrně známá štreka ovšem musí být lemována něčím zábavným. V 27 šatech funguje alespoň chemie, brnkání na retro notu a taneček na baru, ale obávám se, že Shopaholici nic podobného nabídnout nemohou. Isla Fisher i Hugh Dancy jsou fajn, ale každý sám za sebe. Kdykoliv se objeví v jedné scéně, a to je často, spíš si prostor navzájem kradou, než aby se pokusili něco budovat. P.J. Hogan za kamerou navíc od dob Svatby mého nejlepšího přítele úplně zapomněl jak kličkovat žánrem, který je rozbombardován klišé, takže jenom potichu klouže po povrchu a nechává hrdiny běhat od jedné unylé situace ke druhé. Výsledek nezachrání ani hezky rozanimované figuríny ve výlohách (made by ILM), ani pár gagů s klubem anonymních provětrávačů kreditek (až příliš podobné Kurzu sebeovládání). Tenhle film už jste prostě jednou nebo spíš desetkrát viděli. Jen ty scény byly v jiném pořadí, postavy se chovaly dospěleji a na konci bylo trochu výraznější morální ponaučení. Jerrymu ale stačil průměr, přišpendlený ke slavné knížce, která se v Americe prodávala jako pečivo právě vytažené z trouby. S filmovou verzí to naštěstí tak hladce nešlo, takže před vchodem do sálu používejte hlavu (=rozhlédněte se a běžte do JINÉHO sálu). Jinak totiž budete jedinou troubou v okolí vy.