V KOSTCE
Damien Chazelle natočil audiovizuálně dech beroucí poctu ne přímo Hollywoodu, ale lidem, kteří ho tvoří. A si umí užívat úspěch a prožívat pády až na úplné dno. Mozaika příběhů hrdinů, které spojuje touha proslavit se a uspět a potkávají se na večírcích plných sexu, drog a orgií, je velkou poctou filmovému světu a snílkům. Nádherně divoký film.
CELÁ RECENZE ZDETRAILERY



FOTOGALERIE
O FILMU
Damien Chazelle se po Prvním člověku vrací do světa umělců. Jeho Babylon by se měl odehrávat v době, kdy v Hollywoodu probíhala revoluce a začínaly se točit zvukové filmy. A ne každý byl na tuhle revoluci připravený. Casting je boží a oscarové ambice evidentní.
TOP Diskuze
72Vášně okolo Izraele a Palestiny dělají v Hollywoodu dusno 45Napoleon nestačil na Hunger Games, Disney servíruje další propadák! 47Napoleon: Recenze 21Téma: Velké finále Tří mušketýrů aneb krasojízda Evy Green 19Aquaman a ztracené království: Trailer 2 14Dívka na koštěti: V.I.M. 13Soutěž o LEGO®: Vyhrajte velkou loď z Klonových válek 73Téma: Avengers 5 se hroutí. Kudy vede cesta ven? 13Víkendový výplach #745 o Predátorovi a závodění Michaela Fassbendera 13VIDEO: Legendární Pyšná princezna se dočká animáku
Láska k natáčení i Hollywoodu jako takovému z toho jen prýští. Zároveň to není nekritická adorace jedné éry, ale ukazuje to spoustu stinných stránek tehdejšího (s paralelou k současnému) Hollywoodu.
Stopáž tři hodiny je fakt veliká, zhruba po první půlce to mění tempo, což někomu může velmi vadit, pak to zase najednou naskočí, jako kdyby jste dostali injekci adrenalinu přímo do srdce.
Některé scény jsou skoro geniální! Robbie tady střídá několik hereckých poloh a je výborná. Pittova postava je něco mezi Aldem Rainem, Cliffem Boothem a tím idiotem co hrál v Po přečtení spalte. Samozřejmě si to dává s přehledem sobě vlastním. Diego Calva je hodně zajímavý nový objev a pojítko mezi všemi postavami. Hraje skvěle.
Hurwitzova hudba je výborná a podobná La La Landu, kdy variuje jeden stěžejní motiv v několika úpravách. A celkově to jakou roli zase hraje hudba v příběhu samotném mě velmi bavilo. Nechápu jak to, že Chazelle dostal tolik peněz na něco takového, ale zároveň jsem strašně rád, že k tomu došlo.
Je to koktejl, kdy smícháte Vlka z Wallstreetu, Tenkrát v Hollywoodu, Ben Hura s šílenostmi jak ze Strach a hnus v Las Vegas a proložíte to jemnou nostalgií.