Než začneme, měli byste si zasunout pecky do uší a pustit si nějakou muziku. Výběr nechávám na vás, ale poslouchat u recenze Baby Drivera šum okolí, to je skoro hřích. Právě za obsesi hudební stránkou filmu a jejím naroubováním na děj, je Baby Driver vyzdvihován v zahraničních recenzí, někteří kritici rovnou mluví o akční obdobě La La Landu, což je s prominutím hrozná hovadina. Přesto je tenhle Wrightův nápad velmi nosný. Režisér proslulé Cornetto trilogie, ale i Scotta Pilgrima, se na stříbrné plátno podepsal hlavně dynamickým audiovizuálem, ze kterého trčí agresivní střihová skladba, vždy perfektně sladěná se zvukem i hudební složkou. V Baby Driverovi je to všechno dovedeno o fous dál, mnohdy absolutně ke zdi. Není to muzikál a postavy tu spontánně nepropukají ve zpěv či tanec, ale Baby (Ansel Elgort) je holobrádek, který má díky nehodě v dětství nadpřirozené schopnosti. Nekousnul ho pavouk, nespadnul na něj kýbl s radioaktivním hnusem, jen má poškozené ušní bubínky, a proto musí poslouchat hudbu, aby přebil nekonečný pískot v uších. Hudba se pro něj stala druhou přirozenosti, takže vlastní desítky ipodů a dalších přehrávačů a má písničku pro každou příležitost, pro každou situaci každého dne. Jednoduše se naladí na realitu, hodí do ní svůj song a všechno se synchronizuje a začne dávat smysl.

Baby Driver: FOTOGALERIE

Tohle Wright krásně trefil, protože jste určitě někdy při procházení se ulicemi města trefili ten správný beat a najednou měli pocit, že dirigujete realitu - všechno se děje podle tempa hrající písničky a nikoliv naopak. Co kdybyste se právě teď rozeběhli a vyšlo vám přeskočení přes louži přesně do beatu a konverzace se servírkou v kavárně začala přesně, když se v refrénu opřel kytarista do brutálního riffu? Tenhle střih na zvuk je v hollywoodských akčních sekvencích běžný, ale Wright ho v Baby Driverovi instaluje do běžných situací, a v tu chvíli by každý z diváků chtěl mít podobnou superschopnost.

Babyho porouchané uši mu pomáhají i v posílení ostatních smyslů, díky nimž je skvělým řidičem. Kdysi dávno ale něco ukradl Docovi (Kevin Spacey, kterého je ve filmu příjemně hodně), takže mu to splácí účastí na jeho akcích. V duchu Franka Martina z Kurýra odváží bankovní lupiče přímo od rozječených alarmů a houkajících sirén. A jde mu to moc pěkně od ruky. Morální problematiku tohoto zaměstnání pak komentují nejen jeho zločinečtí parťáci, kterým vadí, že si nešpiní ruce přímo na místě činu, tak jeho pěstoun, kterému vadí, že se byť jenom namáčí do podobných aktivit. Baby ale spoří peníze a zároveň odpočítává dny, kdy bude moci Docovi konečně ukázat záda. Jenže pak potká okouzlující servírku Deboru (Lily James) a svět se mu roztočí tak rychle, že se mu ruce na volantu začnou kroutit do vánočky.

Ano, děj je takhle primitivní a stihne ho vlastně odvyprávět každá upoutávka, takže nemám pocit, že bych si tu příliš dlouho cintal pentli. Wright se mnohem spíš opírá o brilantně zrežírované akční scény a vedlejší postavičky zločinců, které rotují jako na orloji, protože Doc pro každou fušku používá jiný tým. Obojího je ale příliš málo a Ansel Elgort sice funguje jako univerzální teen identifikátor pro mladší publikum, ale za jeho poker facem, rámovaným tmavými brýlemi a sluchátky, toho nevyčtete ani zdaleka tolik, co třeba z postavy řidiče v Refnově Drive. Od Wrighta ale spíš než přesah všichni čekáme nálož humoru a vizuálních laskomin. A v tomhle ohledu jede Baby Driver sice statečně vpřed, ale až příliš často tahá za ruční brzdu.

Nejde ani tak o mělký děj jako spíš o nedostatek humoru. Neberte mě špatně, Baby Driver je zábavný a místy dokonce zábavně ujetý. Nejlepší fóry jsou sice vystříleny v trailerové kampani, ale i dialogovou omáčku herecký ansámbl táhne zručně dopředu. Jamie Foxx je super, Jon Bernthal se jenom mihne, ale potěší a Jon Hamm celkem "funguje". Nejpříjemnějším překvapením je roztomilá Lily James, Spacey je naopak jistotou. Jenže většina lidí nemá co hrát, protože jsou jenom zločineckými karikaturami, opravdu jako v tom Grand Theft Auto V. Ostatně kdybychom hledali film, který je slavné sérii nejblíž, asi bychom tu trofej Baby Driverovi dali. Wright zabírá honičky hezky a přehledně z dálky, plánování heistů a duševní pošahanost jednotlivých týpků taky hezky pasuje a důraz na soundtrack též.

Jenže gétéáčko vykresluje charaktery na ploše desítek hodin, pohrává si s humorem černým jako uhel, a má hned několik vycizelovaných příběhů, ve kterých se jednou nohou ocitáte v brutální kriminálce a druhou v neředěné parodii. Wright bohužel nemá tolik času ani ambicí, místy to dokonce vypadá, že režíruje film podle cizího scénáře. On by sem doslovnější humor možná ani neseděl, ale postava Babyho prostě není Frank Martin nebo John Wick. Je to nezkušené děcko s velkým talentem, které je beránkem mezi vlky. Film se tak po spirále předvídatelně řítí do poměrně uloudaného třetího aktu, který je bohužel scenáristickou rutinou. Rád se na Baby Drivera někdy podívám znovu, ale už asi budu vyzobávat. Zmínky o druhém díle mě trochu děsí, protože mám pocit, že se Wright nápadově vyčerpal v půlce stopáže, ale už kvůli paralelám se zmíněným Grand Theft Auto jsem vlastně rád, že snímek vzniknul.

Má totiž hmatatelnější ksicht, než většina studiové projekce. A že je Wrighta na takhle vyprázdněná stylistická cvičení škoda? Možná, ale Baby Driver je pořád wrightovka. Možná slabší, možná jen víc mainstreamová. Už teď jde o nejvýdělečnější Wrightův snímek a dost možná vůbec první, který se z kin zaplatí. Ano, dámy a pánové, všechny Wrightovy filmy jsou v účetních knihách prvotřídní propadáky. A přitom jsou tak boží. Je mi záhadou, že mu ještě někdo dává práci, ale jestli je Baby Driver krokem k oslovení širšího publika a záchranou kariéry, pak musím říct, že je to přijatelný kompromis, nad kterým budou remcat opravdu jen skalní fandové Pegga a Frosta. Cornetto boys určitě ještě neřekli poslední slovo, ale občas je prostě potřeba jen vydělat na chleba. Baby je vlažnější, ale do pásové výroby má daleko. A jsou v něm přesně ty momenty, kdy budete mít pocit, že vám Wright dokonale rozumí. Pro mě osobně je jich dost na to, abych zvednul palec nahoru. A šel po zhasnutí promítačky na metro, protože sedat po tomhle filmu za volant je fakt o papíry.