Edgar Wright se zaprodal Hollywoodu a už léta sleduje pohyb v mraveništích, aby mohl na plátna dostat marvelovského Ant-Mana. Před oživením zatím nejvýstřednějšího superhrdiny se ale musel vypořádat s jedním dluhem - totiž uzavřít svou srdeční trilogii, ve které jeho kumpáni Simon Pegg (ten drzý) a Nick Frost (ten tlustý) dělají bordel v poklidných anglických uličkách. K uzavření tzv. Cornetto trilogie si sice přizvali na pomoc víc parťáků, a to včetně Bilba a Bonda, jsou to ale zase oni, kdo celou tu fanboyovskou sešlost táhnou na svých zádech. Přitom to tentokrát nevypadá na kdovíjakou divočinu, protože děj se točí okolo pěti chlápků, kteří chtějí obejít dvanáct hospod ve svém rodném městečku a nalámat v nich do sebe tucet piv (kdo někdy ochutnal ty patoky, jež Angličani prohlašují za pivo, teď asi předpokládá, že Wright natočil čistý horor - ale není tomu tak).

U Konce světa: FOTOGALERIE

Fanouškovská podstata nezmizela, řemeslná vyspělost nesvázala ty výtržníky uvnitř.Premisa U konce světa je z celé trilogie nejméně samonosná. Zatímco u Jednotky příliš rychlého nasazení a Soumraku mrtvých mohla sehraná parta vycházet z tučné knihovny akčňáků, resp. zombie bijáků a zesměšňovat konkrétní filmy i postupy, U konce světa jede po volnější trajektorii - kdo se bude pídit po zdrojovém materiálu, ten se samozřejmě záhy dovtípí Invaze lupičů těl a dalších scífek. Prostě paranoidní klasiky, kdy se pod kůží spořádaných obyvatel malého městečka rozlejzá šmejd z vesmíru.

Emočně je ale U konce světa přeci jen o řád vyzrálejší, protože rovinu sci-fi pastiše doplňují stejně tak plodné vrstvy o stárnutí, geecích zamrznutých někde v pubertě a o nostalgických vzpomínkách na pitky v mládí, kdy měl člověk pocit, že mu patří svět a skrz deset škopků se může stát jeho pánem. Melodie vyhrávané v pozadí těch zábavných skopičin jsou proste trochu tesknější, ale řekl bych i pravdivější a plnější.

Fotrovská nuda ale nehrozí, protože U konce světa je akurátně vyváženou britskou komedií, co do rytmu i trvalého přísunu gagů vyváženější než předchozí Wrightovy filmy. Režisér víceméně jen cizeluje to, čím bavil dřív, oproti rozjívenému Pilgrimovi nebo spartánskému seriálu Spaced se ale přeci jen dostává do vyšší ligy, kdy se trefí skoro... no, skoro ani ne, ale prostě fakt pokaždé.

Přehrajte si trailer Obligátní mix popkulturních odkazů, bizarních gagů, kaskádovitě vystavěných dialogů a running-jokeů, wtf hlášek a estrádních minivýstupů osvědčených herců, bude vaši bránici rozechvívat v pravidelných intervalech, a to až k absurdně rozehranému finále a apokalyptickému epilogu. I na nich je vidět, že Wright a spol. stojí v geekovských kramflecích pevně jako nikdy předtím - což může být bráno možná až jako výtka, protože U konce světa už přeci jen není tak živelnou a rozjívenou divočinou, s jakou si tohle trio vydobylo slávu v letech minulých.

Navýsost kvalitní zábava se tak drží přesně v mezích toho, čemu se dřív říkalo trvale udržitelný rozvoj. Fanouškovská podstata nezmizela, hravost ani přibývající léta neotupila, řemeslná vyspělost nesvázala ty zlobivé duše uvnitř. Pokud z toho pořád plyne tak výborná zábava, byť zkousnutelná širším okruhem diváků, než kdykoliv předtím, pak si Wright, Pegg a Frost zaslouží aspoň jeden uznalý přípitek na svoji počest.