Babovřesky jsou jako viróza – vrací se každý rok v zimě a jsou mimořádně otravné. Zatímco první díl se podobal spíše pandemii španělské chřipky, třetí díl je spíše obyčejná rýmička, kterou člověk přechodí. Bez většího zájmu prošumí kiny a za pár měsíců skončí jako výplň v programu Novy, stejně jako Slunce, seno… nebo Kameňáky.

Troška začíná práci flákat, ale diváci mu sežerou cokoliv.Jinak platí všechno, co u předchozích dílů – herci se pitvoří, seč jim síly staří, neherci stydlivě pokukují do kamery, product placement dosahuje tragikomických rozměrů … jen je to celé takové unavenější. Předně Troška rezignoval na jakýkoliv smysluplný děj a už se vůbec nesnaží o humor. Problémem třetích Babovřesek tak není to, že by byly trapné, či nevtipné, prostě v nich nejsou vůbec žádné vtipy. Postavy jen zdlouhavě plácají o ničem, ať už jsou střízlivé, zhulené nebo opilé. Fyzická komika prakticky neexistuje. Celé je to jedna dlouhá reklama na mlékárenské výrobky.

Nedokážu ani říct, o čem to celé bylo. O hasičské slavnosti, která se nepovede? Zabírá celkově pět minut a nic tím nevygraduje. Takže asi ne. Tak je to o tom, že drbny jedou na dovolenou k moři? Dobře, to už zabere závěrečnou čtvrthodinku, ale předchozí děj k tomu vůbec nesměřuje. Pak je tam dalších pět vedlejších zápletek, ale všechny (!) vyšumí do ztracena. Působí to, jakoby se někde ztratila třetina filmu. Je tak poměrně smutné, že člověk s FAMU nedokáže vytvořit děj, ale ani vtip, když to v pohodě zvládnou i malé děti u táboráku.

Přehrajte si trailer Jako červená niť se tak celými Babovřeskami vine Troškův názor na církev, který je právě tak primitivní, jako je nenávistný. Pro jeptišku a kněze je rozhodnutí vystoupit z církve stejně jednoduché, jako pro jiné dát výpověď v práci. Začnou pak spolu žít na hromádce a čekají dítě. ZLO ztělesňuje nový farář na vsi – polský bázlivý demagog se vzhledem slizkého úchyla. Jediný, kdo pak chce využít jeho služeb, jsou Romky, které chtějí pokřtít dítě se vtipným jménem Tygr. V Troškově pokřiveném a amorálním světě je to právě jen tato menšina, která se může zákeřně paktovat s církví, prapůvodcem všeho ZLA.

Nejhorší je, když se neumětel pokouší do filmů podsouvat své mindráky – vidíme to u Magnuska, u Olmera, nejsmutnější je to však právě u Trošky, který osobní antipatie halí do závoje letní komedie.

V recenzích na předchozí díly jsem se snažil objevit příčiny Troškova úspěchu. Svou cílovkou je zkrátka brán jako záruka kvality, což má pro něj zničující následky. Je neschopný sebereflexe, každou negativní kritiku bere jako osobní útok (naposledy přál Mirce Spáčilové mrtvici) a je si jistý, že jeho fanoušci se za něj vždy postaví. Může jim tak prodat zkrátka cokoliv. Nemusí se už snažit, proč taky, ti troubové mu všechno zbaští. Práci začíná flákat. Divákům si může dovolit předložit nekvalitní šunt, protože si je jistý úspěchem. Čím dál více se podobá šmejdům v kulturácích, kteří nebohým důchodcům prodávají nerezové nádobí za tisíce korun. Jsem zvědavý, jestli někdy překročí i tu pomyslnou mez zjevné nekvality a naštve i své pravověrné. Třetí Babovřesky k tomu mají zatím nejblíž.