Netflix už za uplynulé roky zvládl do filmového průmyslu promluvit poměrně dost. Ano, má na svém kontě mnoho nevýrazných nud a promarněných šancí, ale také již poměrně solidní počet oceňovaných pecek. A co si budeme povídat, nebýt streamovacího giganta, tak je letošní nabídka filmových titulů ještě mnohem slabší, než je teď. V jednom segmentu však Netflix na svůj velký hit teprve čeká, a to v tom animovaném. Ano, měli jsme tu parádního Klause (dospělácké Kde je moje tělo? sem příliš nepočítám), ten ovšem přeci jen nebyl tak velkým hitem a užili si ho možná častěji spíše rodiče. Novinka Až na Měsíc už ale od trailerů slibovala, že chce být tím kýženým dětským animovaným megahitem, k němuž Netflix dokonce překecal legendárního disneyovského animátora Glena Keanea (Aladin, Kráska a zvíře či Na vlásku), a pomohla si i menším čínským příběhovým dopingem. A nutno říct, že se tahle sázka docela vyplatila.

Ve filmu sledujeme osud malé Fei Fei, která v jedné čínské vesničce peče s rodiči koláčky, a jejíž maminka jí jako malé vyprávěla o bohyni Měsíce a kouzelném světě ve vesmíru. Jenže hrdinčina matka zemřela a Fei se ani po letech nedokázala z této ztráty vzpamatovat. Když jí proto otec představí svou novou přítelkyni a jejího ukecaného syna China, nevezme tuto informaci příliš dobře. Zatímco ona navíc stále miluje vyprávění o měsíční bohyni a věří, že tam nahoře opravdu je a čeká na svou zapovězenou lásku, její otec už těmto povídačkám příliš nevěří. Fei to bere jako menší zradu a chce, aby její táta opět věřil a vzpomínal tak i více na maminku. Hrdinka si proto sestrojí raketu a společně se svým králíčkem a černým pasažérem Chinem se vydává na nečekané vesmírné dobrodružství.

A celé to odsýpá a baví víc, než jsem po trailerech čekal. Režie a zkušenosti Glena Keanea jsou totiž v tomto kousku zatraceně znát a servíruje nám v podstatě klasickou disneyovku. Máme tu písničky, roztomilá zvířátka, hláškující měsíční potvoru jménem Gobi, u něhož si několikrát vzpomenete na Olafa z Ledového království… a těch podobností se tu najde ještě mnohem víc. Po animační stránce se tu také hraje první liga a dokonce i atmosférou snímek často připomíná kousky věhlasného studia. Kdybych byl nepolíbený divák a někdo mi řekl, že film má na triku právě domov Mickey Mouse, asi bych neměl problém tomu uvěřit.  Tvůrci navíc zejména v první polovině hezky a citlivě pracují s motivem ztráty rodiče a v tomto ohledu zaujme nejenom děti, ale vlastně i rodiče. 

Jenže jakmile se děj přesune na Měsíc, celé to začne být až příliš jednoduché. Tamní zápletka o měsíční bohyni vlastně tolik nechytne, se vztahem mezi Fei a nevlastním bráchou Chinem (a v podstatě i s ostatními charaktery) se tu také pracuje až velmi prostě a dal se rozvinout o něco více. Což se dá v podstatě říci i o ústředním motivu, jenž je zde sice hezky zpracován, ale rozhodně nerezonuje v divákovi tolik, jako to už několikrát dokázali např. hoši od Pixaru. Samotný měsíční svět mi pak svým až příliš barevným vizuálem, který si samozřejmě bral inspiraci z čínských zdrojů, vlastně vůbec neoslovil, nebyl moc zajímavý a chvílemi mi téměř přišlo, že koukám na desetkrát barevnější adaptaci hry Fall Guys.

Přehrajte si trailer Až na Měsíc je tedy ve výsledku neurážející animovanou jednohubkou, jež je má ten správný drajv, rychle uteče, humorné scény zde dostatečně fungují a u snímku tak nejspíš bez problémů vypnou jak děti, tak i nejeden rodič. Zároveň si však Netflix se svou snahou jít v disneyovských a pixarovských stopách maličko naběhl. Ve srovnání s nimi je totiž Měsíc stále jen animovanou jednohubkou, která není v jistých momentech dostatečně silná, vděčné vedlejší figurky by mohly být ještě vděčnější a popové písničky (obzvlášť ke konci) málo otravnější. Prostě se tu v těchto ohledech jede tak napůl plynu. V současném suchu, kdy i děti vezmou zavděk novým filmovým kouskem, ovšem netflixárna stále velmi solidně plní svůj účel.