Paul Greengrass není nováčkem na poli filmů založených na skutečných událostech a Matthew McConaughey, byť možná začínal jako hezká tvářička v romantických komediích, se postupně taky vypracoval v jednoho z nejlepších dramatických herců naší generace. Od tohoto spojení ještě v kombinaci s námětem zachycení jednoho z nejhorších kalifornských požárů v historii tak mnozí přirozeně čekali hodně. Pokud je to i váš případ, existuje slušná šance, že vás Autobus naděje zklame. Je totiž ve finále extrémně jednoduchý, má místy celkem pofidérní triky a emoce z něj kapou jen velmi pomalu. Na druhou stranu ale nešetří napětím, ukazuje zajímavou procedurální stránku zpoza takto masivního požáru, a hlavně vám s ním ty dvě hoďky utečou jako voda, což se o mnoha podobných streamovacích filmech říct bohužel nedá. Ale hezky popořadě.

Snímek vychází z knihy Paradise: One Town’s Struggle to Survive an American Wildfire, která ve větším měřítku rozebírala požár Camp Fire z roku 2018, při němž tehdy zahynulo 85 lidí a více než 50 tisíc přišlo o svůj domov. Filmaři se ale rozhodli příběh nakonec soustředit pouze na dvě postavy, a to řidiče autobusu Kevina McKaye (McConaughey), jenž se rozhodl riskovat vlastní život, aby dostal zapomenutou třídu dětí a jejich učitelku Mary Ludwig (America Ferrera) do bezpečí. Ve filmu se dokonce malinko naťuknou jejich osobní životy, zejména McKayův vztah se synem a matkou, ke kterým pak po čas celé tragédie zoufale spěchá, avšak je to velmi povrchní zpracování něčího života a první věc, u které si řeknete, že to buď mělo dostat větší prostor, nebo to tam vůbec nemělo být.

Vedle hlavních postav se pak ukáže i příčina požáru a následně i prvotní snahy požár zkrotit před tím, než přeroste v něco většího. To se ale z různých důvodů nedaří a my se od hasičů z místa rychle přesouváme do krizového centra k veliteli celého zásahu, jenž rozhoduje o tom, na co se mají jednotlivé posádky soustředit, jaké zdroje je třeba zmobilizovat, ale například i o tom, jestli je už nutná evakuace, nebo zda-li hasiči mají hasit, nebo je na čase to vzdát a prostě jen začít zachraňovat životy. Takhle zhuštěně to vypadá, že to ve filmu tvoří značnou část stopáže, ale ve výsledku je to jen pár minut, nicméně i tak to nabízí zajímavé okénko do pozadí takové tragédie a rozhodně jsem za to byl rád.

Co naopak zcela chybělo byly jakékoli další ukázky práce z „terénu“, jedna pasáž se věnovala lidem, co se museli ukrýt ve vodě, protože oheň cestoval přímo přes ně, ale bokem toho vlastně většinu času strávíme s hlavní postavou v jeho autobusu, přičemž občas ještě odskočíme k jeho šéfce, která 90 % času lituje, že za volantem sedí právě dotyčný chlap, na kterého se podle všeho nedá moc spolehnout, jenom aby pak v 10 % byla nadšená, že se jako jediný nabídl pomoci. A podobně je to vlastně i u paní učitelky, která sice ve skutečnosti opravdu byla součástí příběhu, ale ve filmu to skoro vypadá, že tam je jenom proto, aby si měl McConaughey s kým povídat. Ve výsledku ale tvoří sympatickou dvojici hrdinů, a to je hlavní.

Zní to, že jsem na ten film až moc zlý, na to, jak kladně ho ve finále hodnotím. Faktem ale je, že těch věcí, co mohly a měly být lepší, tady není úplně málo a jednat se asi o jiný žánr, nejspíš bych ve svém konečném zúčtování byl přísnější. Jenže katastrofických thrillerů dnes už zase tolik nevzniká, s áčkovým obsazením snad ještě méně – Autobus naděje navíc z oné přímočarosti paradoxně i těží, protože dokáže velmi rychle a velmi efektně vytvořit napětí na těch správných místech, což je rozhodně plus.

Do toho se v něm furt něco děje, k čemuž hezky pasuje i ta typická greengrassovská rozklepaná kamera nebo hektické dávkování informací. Rychlý střih mezi jednotlivými linkami spolu s nápaditým evokováním pocitu beznaděje prostřednictvím záběrů na rychle se šířící plameny (skoro jako bychom sledovali pohyb smrtícího záporáka z pohledu první osoby) tomu pak nasazuje korunu, byť místy trochu ošklivou, protože CGI oheň v tomhle filmu nepůsobí vždy tak dobře, jak by si možná ústřední téma žádalo.

Jenže co naplat, McConaughey je zkrátka tahoun, takže i z hůře prokreslené postavy celoživotního losera nakonec zvládne vyrobit charismatického hrdinu, jehož instinkty v osudný den nejspíš pomohly zabránit hodně velkému neštěstí (i když je to zde podané tak chaoticky, takže to skoro vypadá, jako by ty děti málem zabil…).

Je to však příběh, který si filmové zpracování zasloužil, a Greengrass mu tím svým určitě neudělal ostudu. Na druhou stranu se divím, že s tím vším, co se ještě dalo okolo vypíchnout, nešel cestou výrazně ambicióznějšího zachycení. Ale kdo jsem já, abych mu do toho remcal. Pointou je, že Autobus naděje možná není tak rafinovaný a obsahově bohatý, jako některé jiné intenzivní thrillery podle skutečných událostí, přesto jsem se u jeho sledování vlastně dost bavil a byl rád, že takové filmy ještě čas od času mohou vzniknout. V kině bych to vidět nepotřeboval, jako film na doma to ale funguje bez problému, a i proto se nebojím to nakonec mírně doporučit. Jen holt nečekejte zázrak.