Brad Peyton sice není dobrý režisér, ale doteď aspoň zvládal přinášet relativně zábavná přepálená béčka s dobře obsazenými herci. Respektive Dwaynem Johnsonem, který mi kupodivu do podobných rolí padne daleko líp než na Black Adama či Red Notice. San Andreas i Rampage Ničitelé byly zkrátka solidní (a krátký) dobrodrůža, u kterých člověk může vypnout a nebude odcházet nějak významně poznamenaný. Jenže jeho nejnovější sci-fi Atlas s Jennifer Lopez bohužel tohle vůbec nemá.

Ačkoliv se snímek z trailerů tvářil, že by chtěl být volnou adaptací Titanfallu, ve skutečnosti je tomu na míle daleko. Snímek začíná podobně jako druhý Star Trek, kdy je hlavní postava, specialistka na boj proti teroru a umělé inteligenci (Jennifer Lopez) vyslána na cizí planetu, kde má ještě spolu s několika vojáky zajmout teroristickou AI s tváří Simua Liu. Mise však hned zkraje narazí na problémy a údajně geniální expertka je odkázána sama na sebe a svůj mechanický oblek, který je rovněž poháněný AI, vůči které je však postava Lopez zaujatá.

Do nějaké míry se vlastně zápletka podobá loňskému Stvořiteli, a je vtipné sledovat, jak se ty populární témata ve sci-fi vlastně stále opakují, a to co řešil Cameron v osmdesátkách s Terminátorem začíná být dnes zase relevantní. Nutno však říct, že Atlas kouká nejen na Arnieho ságu, ale vlastně i na toho vizuálně bombastického, ovšem scenáristicky odfláknutého Stvořitele spíš jen tak z rychlíku.

Hloupoučký a šablonovitý scénář je tady přitom ten nejmenší (a nejméně překvapivý) problém. Ne, Atlas mnohem víc trpí právě na Peytona za kamerou, jehož režie působí vyčpěle a zoufale bez nápadu, jak kdyby si pustil pár dílů Transformers a Pacific Rim, a pak to zkusil na kolenou v daleko menším měřítku jedna ku jedné přetočit. Možná ještě hůř ale působí účast samotné Jennifer Lopez, která tu předvádí jeden z nejhorších výkonů v hlavní roli, jaké jsem měl tu smůlu v posledních letech vidět. A to jsem viděl Jareda Leta v Morbiovi, Vina Diesela ve všech posledních Rychle a zběsile nebo třeba toho Rocka v Black Adamovi. Lopez je horší než všichni zmínění dohromady.

A ne, není to nějaké pozdní uvědomění si, že je Lopez tragická všude. Mám s ní nakoukáno dost romantických cajdáků na to, abych mohl směle říct, že tyhle role zvládá naprosto bez problému, a co se vážnějších filmů týče, tak třeba ve Zlatokopkách byla přímo skvělá. Jenže tady je očividně zcela mimo svoji komfortní zónu, obklopená zeleným plátnem a věcmi, kterým asi tak úplně nerozumí, což zkrátka vede k tomu, že každá jednotlivá scéna, v níž mluví, působí neskutečně prkenně. Jako tahounka vůbec nefunguje a já si nejsem jistý, jestli by vlastně na tom ta její postava byla bez JLO líp, nebo nikoli. Asi je to ale voda pod mostem, protože žádná alternativní verze neexistuje.

Výkon Lopez je natolik špatný, že by jinak pravděpodobně zakrýval i veškeré to dobré – možná proto je dobře, že tu vlastně nic dobrého není, takže to tvůrcům nemusí být tak líto. Nestává si mi tak často, abych na filmu neměl absolutně co pochválit, ale v případě Atlasu mě jednoduše nic nenapadá. A je to o to horší, že jsem pár dní předtím viděl v kině Furiosu, jeden z letošních vrcholů kinematografie, kde je takřka všechno správně a odehrává se to celé na úplně jiném levelu, že vlastně nechápu, jak se ve srovnání s tím může Atlas vůbec označovat za film. Jo, jsou tam pohyblivé obrázky, ale tím to zhruba končí. Zatím suverénně nejhorší a nejzbytečnější film roku.