To jsem z toho jelen. Trailer, který vůbec nic neřekne, ale nevypadá špatně. Trailer, který ukazuje spoustu zajímavých momentů, ale film samotný pořád vypadá spíš jako hvězdná sešlost pochybného významu. Trailer, který ve mně probouzí víc rozpaků než nadějí, a přesto mě stále dráždivě ponouká k zacházce do kina. Takový je Bobby vtěsnaný do dvou minut. Podle téhle verze se pořád těžko usuzuje, o čem by herecký supertým měl vlastně vypovídat. Matou dokumentární vsuvky, jež přitom nemají oporu v odlehčených výjevech z hotelových pokojů. Mozkové závity šroubují do protisměru i jednotlivé promluvy, v nichž se těžko hledá nit, která by navedla k ústřednímu tématu a pomohla přeskočit rozměr plakátových pozitivních sdělení pro budoucí život. I z krátkých segmentů se line divná nasládlost a s každou další minutou v soutěži „Kolik poznáš celebrit“ se zesilují obavy o smysl mozaiky i její režijní podchycení. Nic proti režírujícím hercům, ani Emilio Estevezovi - jen zachytit tak rozevlátý námět do konzistentního celku bude těžší než válet sudy na vrchol hory Říp a ještě přitom jednou rukou vykouřit krabičku cigaret. Jemný feeling ukázky a funkční hudba (včetně vykrádačky Jona Briona a jeho Věčného svitu neposkvrněné mysli) na tom prozatím nezmění.
