Karel Janák si díky Snowboarďákům a Rafťákům udělal jméno, které by mu mohli závidět skoro všichni čeští režiséři krom Jana Svěráka. Dokázal totiž dostat do kina lidi, ale na rozdíl od kupříkladu Zdeňka Trošky k nim v sále nepřistupoval hodinu a půl jako k blbcům. Jeho filmy sice nebyly žádná revoluční díla, avšak šlo o poctivé komerční kousky a to je něco, co v Čechách, kde se většina režisérů pokouší ve svých dílech nejdříve něco sdělit a teprve potom uvažuje, jestli se to vůbec bude lidem líbit, moc často nevídáme.

Pokus o gangsterskou komedii Ro(c)k Podvraťáků už ale takový úspěch nebyl, Janák se však rozhodl, že se pokusí vrátit tam, kam ho duo Kotek/Mádl před lety dostalo. Ať žijí rytíři by měla být papírově podívaná pro celou rodinu, kde si každý najde to svoje. Často bohužel podobné projekty končí tak, že se v nich někdo vesele kření a většina diváků se nudí. Tentokrát tomu tak naštěstí není.

Ať žijí rytíři jsou popravdě velmi příjemný film. Opět nejde o žádné veledílo nebo o něco, o čem byste s nadšením vyprávěli svým vnoučatům, ale jako zábava na víkendové odpoledne zaberou stoprocentně. Jednoduchý příběh o tom, kterak zlý a fanaticky přehrávající Pavel Kříž obvinil z čarodějnictví a uvěznil svého hodného souseda Davida Prachaře a jeho děti tak najednou musely čelit malé armádě a bránit svou tvrz, totiž bez problémů šlape od začátku do konce. Dětští hrdinové jsou sympatičtí a prakticky nikdy se nestane, že by člověka začali otravovat, což je při jejich počtu malý zázrak. Snad jen nejmenší představitelka Kateřiny je více roztomilá než herecky schopná, ale to se jí vzhledem k věku vyčítat zkrátka nedá. Jinak si však ústřední dětská šestice získá divácké sympatie bez větších problémů.

Největší pochvalu si však zaslouží sám Karel Janák, který se evidentně na natáčení poctivě připravil. V Ať žijí rytíři najdete všechno, co byste hledali u historického velkofilmu za sto padesát milionů dolarů. Pochopitelně v mnohem menší míře, je však patrné, že režisér nakoukal Království nebeské a podobné kousky a snaží se jít v jejich stopách tak, jak mu jen omezený rozpočet dovolí. Bitvy s tisícovkami rytířů pochopitelně nečekejte, když už ale na nějakou akci dojde, je překvapivě svižná a zábavná. Honička s vozem v polovině filmu je natočená tak, že by se za ni nestyděli ani za mořem a díky velmi dobré kameře a hodně povedené hudbě zkrátka akční scény fungují tak, jak by měly.

Janák se často pokouší i o věci, jako je bullet time nebo o velké patetické scény, bohužel tady už je to trošku slabší. Janák ví, kdy a kam tyhle věci do filmu dát, občas se však minou účinkem a dost často je na nich vidět, že tvůrci mají jasno spíš v tom „co,“ ale úplně přesně nevědí „jak.“ Ve filmu je spousta momentů a scén, při kterých člověk nejdříve uznale pokývá hlavou za to, že tu vůbec jsou, o vteřinu později se mu však do mozku procpe myšlenka, že by to celé mohlo vypadat ještě o dost lépe. Ale i za tu snahu natočit film moderně si Janák a spol. zaslouží body k dobru. Jejich film totiž pořád vypadá podstatně dráž než ve skutečnosti byl a minimálně takové věci jako zajímavá brnění nebo docela působivé dobývání hradu si všichni zúčastnění dokázali pohlídat tak, že se jim v kině nikdo smát nebude. Snad až na fanatické milovníky středověku, kteří jsou schopni film nenávidět za to, že jeho hrdinka nosí brož, jež byla v módě až o sto let později.

Chyby a problémy tu ale také jsou. První, co člověka udeří do uší, jsou písničky. Jak už bylo řečeno, instrumentální část soundtracku se povedla opravdu hodně, bohužel jakmile začne někdo na plátně zpívat nebo když se rozezní ústřední melodie, je hned po srandě. Tvůrci mohli zpívané pasáže klidně vynechat, naštěstí jich ve filmu není tolik, aby zkazily divácký zážitek. Dalším problém, který sice není fatální, ale rozhodně dokáže diváka vytrhnout ze sledování filmu, je představitel pážete Adama. Větší castingový přešlap už tu dlouho nebyl a takhle divná a nesympatická postava, jež by navíc měla být svým způsobem i romantickým hrdinou, si jen těžko získá sympatie obecenstva. Nehledě na Adamovu jistou absenci mužnosti.

Jinak je ale všechno možná až překvapivě dobré. Filmu by sice slušelo trošku rychlejší tempo a větší rozpočet, avšak solidní akční scény, povedená hudba (až na ty písničky), poměrně sympatické obsazení a Janákova režie, která se nebojí dělat věci, tak jak by se v komerční kinematografii dělat měly, jsou víceméně zárukou toho, že z kina nebudete odcházet s naštvaným výrazem. Ať žijí rytíři jsou příjemná rodinná jednohubka, na niž za týden zapomenete, ale lepší natočit průměrný komerční film bez větších ambicí než utrácet za lístek na obludnosti s velkým tématem typu Klíček.