Padesát let uplynulo od jednoho z největších dobrodružství v historii lidstva, které skončilo triumfálním výšlapem na povrch měsíce. Rozhodně je co slavit a co připomínat, a to i když nebydlíte zrovna na předměstí Houstonu. Pro tenhle účel přišlo velmi vhod zjevení úžasných dobových záběrů, zachycených na věčně pokrokový 70 mm materiál, jež nepříliš známý dokumentarista Todd Douglas Miller pospojoval do dokumentu s příznačným jménem Apollo 11.

Dobývání vesmíru mě vždycky bavilo, ať už v knihách, v dokumentech nebo ve velkobijácích, kde se letí na oběžnou dráhu a někdy mnohem dál. U mise na Měsíc je fascinující ten dobový politický kontext, a to nejen z hlediska závodních dostihů dvou velmocí, které se hnaly na Měsíc, ujet si ale člověk může i na tom technologickém fetiši a neuvěřitelné náročnosti a nebezpečnosti celé výpravy. Látka je tedy sama o sobě inspirující ve všech ohledech, a když na plátně projedou první kulervoucí dobové záběry, díky své technické povaze majestátnější než kdejaký hraný nebo trikově vypulírovaný matroš pro IMAX, může divák začít zálibně mrouskat.

Přehrajte si trailer Bohužel na opulenci materiálu, který dokonale prodává všechny ty obří rakety, motory a rampy, zároveň nasává dobové očekávání i napětí, si člověk za pár minut vznikne. A z malého vesmírného plavidla ho už trumfnout pochopitelně nelze, protože tam měli na starosti jiné věci, než hrát si na Spielberga. Režisér ty krásné záběry ale nezvládá řadit tak strhujícně za sebe, a jelikož pouze pozoruje a rekonstruuje a nehledá nové kontexty, dramatické prvky nebo inspirativní významy, působivost dokumentárního celku není kdovíjak veliká.

Impozantní jsou kulisy a záběrová munice, nad výsledkem si ale člověk může dost snadno povzdechnout, že ho nezkonstruoval někdo opravdu výjimečně talentovaný, jako třeba Asif Kapadia (Senna, Amy, Diego Maradona) nebo náš naganský Ondra Hudeček. Jejich filmy totiž mají úžasné tempo, skvěle gradují, v intenzitě překonávají své hrané konkurenty a obsahově zvládnou taky leckdy překvapit, nebo minimálně nečekaně silně zaujmout.  

Todd Douglas Miller neměl pochopitelně úplně snadnou práci, protože zvolený koncept, zaměřený pouze na průběh samotného finálního letu, mu nedovoluje kdovíjak tlačit na dramatickou pilu - i proto že let probíhal vlastně velmi hladce a nenabídl žádné thrillerové zákruty. I tak si ale dovolím tvrdit, že z toho úžasného obrazového materiálu z ještě úžasnější mise šlo vytlačit o poznání víc a že autorský vklad pana režiséra je poněkud sporný.