Viděl jsem hodně filmů. Viděl jsem hodně špatných filmů. A viděl jsem hodně filmů, které měly být papírově špatné, ale jejich tvůrci pochopili, že určité látky se dají prodat jedině díky nadhledu a z mizerné podívané může být rázem skoro až kult. Timur Bekmambetov a Tim Burton mezi tyhle tvůrce bohužel nepatří.

Abraham Lincoln: Lovec upírů: FOTOGALERIE

Abraham Lincoln: Lovec upírů sliboval našláplou akci a dost šílený příběh. A bohužel dost kecal. Začněme s tou akcí, protože tam se dá ještě docela chválit. Timur Bekmambetov je magor, který nezná míru, to bylo jasné už z jeho ruské Noční hlídky a potvrdil to i ve Wanted, kde nechal Angelinu Jolie střílet do zatáčky, James McAvoy přidělával bomby na krysy a pistole se zarážely lidem do hlavy, aniž by hrdina musel přestat střílet. Zkrátka zábava. Bekmambetov svoje šílené nápady samozřejmě neopustil ani v Lincolnovi, ale je jich povážlivě méně než v jeho minulých filmech.

Abraham Lincoln bez mrknutí oka střídá akční šílenosti se zcela seriózně pojatým životopisem.Sem tam sice přijde s něčím vesele brutálním, jako je zabíjení potvory s pomocí kovářského měchu, ale většina akčních scén vypadá jednoduše hnusně. Co na tom, že jsou docela přehledné, rychlé a sekají se v nich hlavy víc než v Ironclad. Bitka na vlaku nebo souboj na pádícím stádu koní možná vypadaly dobře na papíře, v kině však bohužel připomínají spíš průměrnou počítačovou hru než letní akční nářez. Akce je naštěstí dost, takže Bekmambetov zvládá nabírat body za kvantitu když už mu to moc nejde za kvalitu. Tím končíme.  

Abraham Lincoln je totiž dokonale otravný. Zkuste si říct nahlas, o čem že to je (jeden z největších amerických prezidentů pomáhá rušit otroctví a budovat z USA velmoc a ve volném čase zabíjí upíry s pomocí obří postříbřené sekyry a "síly nas*anosti“) a představit si to jako vážný film. Nejde to, že jo? Bekmambetovovi, Burtonovi a scenáristovi/autorovi předlohy Sethu Grahame-Smithovi se to povedlo. A to dokonale. Abraham Lincoln bez mrknutí oka střídá výše popsané akční šílenosti se zcela seriózně pojatým životopisem. Kdyby se tu nezabíjeli upíři, klidně byste si ho mohli splést se solidně vypadajícím televizním filmem o životě prezidenta s nejstylovějším vousem všech dob. A to nemyslím jako pochvalu. Co tu bude příště? Ghándí bojující proti indickým démonům nebo Stephen Hawking, který v noci vstává ze svého křesla a loví mimozemšťany převlečené za řapíkatý celer?

Přehrajte si trailer Přiznám se, že si v kině dokážu užít všelijaké hovadiny a bizarní kombinace nebo režiséři snažící se šokovat mě baví, ale Abraham Lincoln: Lovec upírů je bohužel za hranicí toho, co jsem ochotný tolerovat. Jednoduše tu jsou dva průměrné až solidní filmy zcela jiných žánrů, které by mohly samostatně bez větších problémů fungovat. Dohromady je z toho však jen absurdní a povrchní hovadina, která nenabízí nic než občas slušnou akci, příjemného Benjamina Walkera, jenž zvládá jak akční, tak i prezidentskou polohu, a jeden dobrý avšak zcela nevyužitý nápad. Navíc jakoby se celý Lincoln skládal z dvacetiminutových segmentů (děj se odehrává na prostoru několika desítek let) a vždycky se všechno odehraje to stejně. Trocha keců, trocha vztahů s manželkou, nějaký ten projev, zabití bubáků. A pak znovu. U třetího kola to začne nudit, u čtvrtého jsem už chtěl odejít z kina.

Abraham Lincoln: Lovec upírů působí, jako kdybyste si pustili zároveň dvě cédéčka. Z jednoho by na vás řvali Black Sabbath a ve druhém dejme tomu Frank Sinatra. Obojí je jiné, obojí je dobré. Ale myslet si, že to bude znít dobře zároveň, může jen idiot.