José M. Hernandéz byl prvním mexickým migrantem ve vesmíru. Stalo se tak v srpnu 2009. Nebyl prvním Mexičanem ve vesmíru, v tom ho o skoro pětadvacet let předběhnul Rodolfo Neri Vela. Nebyl ani jediným Mexičanem v posádce svého letu. Ale byl prvním skutečným migrantem, co přišel do Ameriky za lepším životem a od sběru plodin na nekonečných polích se vypracoval až do kokpitu raketoplánu Discovery. To už je dost na to, aby o vás vzniknul hladivý životopisný film, v němž Michael Peňa konečně jednou přestal dělat opičky a legrácky a nasadil vážnou tvář muže, který pro svůj sen udělá cokoliv.

Nečekejte, že se Milionu mil daleko budu posmívat, jakkoliv obsahuje několik těžkopádných metafor a víc mexické hudby a telenovel, než jsem ochoten mentálně zpracovat. Je zcela logické, že dvaačtyřicetiletá mexická režisérka Alejandra Marquez Abella pojala snímek rozmáchle, ale naštěstí pro nás v pupku Evropy, je řemeslně a vypravěčsky natolik zručná, aby vás dokázala přilákat, když už ne k plátnu, tak alespoň k obrazovkám. Malý Pepito dře na novodobých plantážích jako sběrač plodin, ve škole se objevuje jen když je zrovna sezóna, ale naštěstí má osvícenou učitelku, která rozezná jeho talent a umíněnost. Donutí rodiče, aby stejně jako jejich dítě koukali nikoliv do země plné brambor a mrkví, ale ke hvězdám a vstříc lepší budoucnosti.

Zní to až budovatelsky, ale kdykoliv se děj přiblíží k hromadě patosu, naštěstí někdo zařadí dvojku a časová osa poskočí o pár let. Ano, scény z Mexika jsou zabarvené do žluta, maminky servírují talíře plné jídla, z rádií hrají charakteristické trylky a vystudovaný José v práci zažívá ústrky od bělošských kolegů a recepční ho i půl roku po nástupu považuje za údržbáře. Všechna klišé naštěstí film vystřílí hned v první hodince, takže se nakonec nenabízí srovnání s dobovými Skrytými čísly (vřele doporučuji), v nichž bojují proti předsudkům černošské ženy v NASA o pár dekád dříve, Milion mil daleko se naopak překlopí do rodinného dramatu, kdy José vrší nejen žádosti o přijetí do výcviku v NASA, ale také sestavené dětské postýlky.

Dětí má nakonec pět, ale také trpělivou manželku (skvělá Rosa Salazar), co odkládá svůj sen o vlastní restauraci, aby její muž mohl mít hlavu v oblacích. Dvouhodinový film svým ospalým tempem jede předvídatelný slalom, ale slzičkové i humorné okamžiky servíruje na všech správných místech a velmi efektně žongluje s make-upem a Peňovou váhou tak, že máte skutečně pocit, že před vámi odtiká třicet let a postavy vám přirozeně stárnou před očima. V době digitálních omlazovaček prostě potěší, že se ještě někdo piplá s vhodným castingem dětských rolí a následně stráví hodiny v maskérně, aby všechno klapalo.

Amazonu se povedlo vyprodukovat životopisnou rutinu (film byl mimochodem původně ve vývoji u Netflixu), která je však dostatečně hladivá a přívětivá, že osloví nejen migrantskou cílovkou. Je to typický motivační příběh o životních úskalích a ústrcích, s nimiž se musíte poprat. Cením si toho, že ačkoliv jde o adaptaci autobiografie, kdy se očekává portrét hlavního hrdiny v tom nejlepším světle, prosakují tu – snad i díky ženské režisérky - poznámky na adresu tradiční premisy, v níž si táta od pěti dětí plní sny v Johnsonově vesmírném centru, zatímco manželka doma vyváří plínky. Hernandéz tu ještě k tomu lační po uznání od táty a bratranců, co jsou i v dospělosti zarytí po lokty v hlíně. Všeho se samozřejmě dočká a tatínkův pětibodový program k životnímu úspěchu ho provází celým filmem. Ten je pomyslně rozdělen právě do pěti kapitol, aby mohl po časové ose skákat trochu svobodněji, ale nejlépe funguje v samotném závěru, kdy sledujeme věci tzv. v reálném čase.

Přehrajte si trailer  

Skoro mi šestka pro film, který vlastně po všech stránkách funguje, připadá jako příliš příkré hodnocení. Na druhou stranu neočekávám, že se do vesmíru (resp. jen na oběžnou dráhu, těch milion mil berte jen obrazně) s Pepitem vydáte jinak než coby s kulisou pro každodenní domácí práce. K žehlení, krájení zeleniny, nebo smažení řízků je film ideální, což ovšem nijak nesnižuje jeho kvality. Po jeho skončení si ovšem budete chtít dát burrito a možná i Apollo 11. Pro Peňu tak či onak cenný zářez do filmografie a po podobně nenápadném i motivačním Flamin' Hot: Koření úspěchu (nenechte si ho zkazit tím, že to ve skutečnosti bylo jinak!) jde o další střípek mexických příběhů o malých lidech s velkými sny.

MZ Live o filmu Milion mil daleko si můžete pustit zde: