Sledovat české komedie je jako chodit minovým polem. Na jednoho Pobertu totiž připadá nepočítaně rutinních legrácek pro méně náročné diváky a Eva Toulová, navzdory všemu, pořád točí. Nepřipravený divák tak může jít do kina s očekáváním příjemné zábavy a odcházet domů s traumatem, které často nevyřeší ani ten nejlepší terapeut. Ale čas od času se objeví tvůrci pokoušející se nabídnout publiku něco trošku jiného. A občas se jim to i povede. Komedie 6 gramů tyhle ambice určitě měla. 

V tělocvičně střední školy se scházejí čtyři otcové a předpokládají, že to bude kvůli jejich synům, kteří nejspíš na lyžařském výcviku něco provedli. Netušili však, že nepůjde o obyčejnou klukovinu. Ředitelka je seznámí se situací – na pokoji jejich kluků byl nalezen pytlík se šesti gramy bílého prášku a podle všeho jde o kokain. A tátové mají hodinu na to, aby zjistili, čí drogy jsou. Tím to ovšem celé teprve začíná, protože ve hře není jen potenciální průšvih pro jejich potomky, ale mnohem víc. A možná, že kvůli tomu všemu někdo přijde k úrazu…

Na 6 gramů jsem byl docela zvědavý, protože režisér Miroslav Ondruš natočil před dlouhými patnácti lety solidní psychologický thriller Vendeta, kde ukázal, že se nebojí žánrů, od kterých se většina domácích režisérů drží co nejdál. Navíc zlákal hereckou elitu a upoutávky naznačovaly, že by to celé mohlo být trošku ambicióznější než tradiční české legrácky. A jak to dopadlo? Na to se odpověď hledá docela složitě. 

Na jednu stranu je evidentní, že Ondruš, jenž napsal i scénář, chtěl natočit něco trošku drsnějšího a temnějšího, i když stále v mezích komediálního žánru. Takže to, co začíná jako konverzačka v tělocvičně připomínající Vlastníky, se časem překlopí do vyostřenější a poněkud drsné komedie. Inspirace Tarantinovými Gaunery, kde si hrdinové, kteří mají spolupracovat, jdou po krku, je zřejmá. A ještě víc pak inspirace filmy bratří Coenů a thrillery „o hodných lidech, kteří dělají ošklivé věci“. Z dialogovky se postupně stává víc a víc absurdní a černohumorná podívaná, jejíž scény často vyústí v něco nečekaného a občas i decentně fatálního. Žádný z hrdinů navíc není zrovna dobrák. Někdo je vyloženě zbabělec nebo svině, někdo jen tupec, ale jednoznačného klaďáka tu úplně nenajdeme. 

Do velké míry se 6 gramů opírá o dialogy, pár hlášek skutečně pobaví, ale hlavně je táhnou dopředu herci. Typově perfektně obsazení a krásně balancující na hraně otravnosti a uvěřitelnosti. Především Ondřej Vetchý tu září coby variace na poněkud prostoduššího Jirku Luňáka z Okresního přeboru. A zároveň má právě on nejvíc prostoru se svým hrdinou pracovat a ukázat ho v jiném a mnohdy nečekaném světle. Takže potud fajn. V čem tedy tkví problém? 

No… nejspíš v absenci silnějšího dramaturgického dohledu. Ono by bylo fajn, kdyby se ze 6 gramů vyklubala ona variace na coenovky nebo drsnější verze Vlastníků, ale bohužel to o nich neplatí celou stopáž. 6 gramů se totiž občas z téhle odvážné a vlastně dobře a funkčně natočené komedie mění v lidovou legrandu. Lidé na sebe legračně křičí, legračně se bouchají vázami do hlavy, legračně se jim nedaří spáchat sebevraždu… a je to docela otravné. Jako kdyby Ondruš potřeboval svůj film „rozředit“ tak, aby se líbil i svátečním divákům, kteří tyhle věci potřebují a vyhledávají. Ve výsledku to 6 gramů nepříjemně podkopává. 

Nebudu a nechci tu teoretizovat, proč se tak stalo a proč 6 gramů v jednu chvíli působí jako sebevědomě napsaná a natočená černá komedie, která se nebojí překvapit, a pak se náhle změní v lidovou řachandu. Nevím, třeba to byl i záměr. V každém případě tahle neschopnost udržet styl filmu ubližuje a často člověka nutí přemýšlet spíš o tom, proč to či ono nefunguje, než proč to či ono funguje tak dobře. 

Přehrajte si trailer Na druhou stranu pořád tu jsou skvělí herci, pár nečekaných momentů a většinu času i fungující humor a hlášky. Pocit, že to celé mohlo být o řád lepší, kdyby to lépe drželo pohromadě, ale 6 gramům dodává přeci jen lehce hořkou příchuť. Pořád jde však o ten typ komedie, jaké tu u nás příliš často nevznikají a většinu času Ondruš ví, jak si s žánrem v téhle podobě pohrát tak, aby to fungovalo. Jestli vám to stačí, musíte vědět sami.