Na vyloženě špatné filmy se většinou nedívám, protože nemusím. Možná i proto byla dvojnásobná srážka s netflixovskými 365 dny (ano, zhlédnul jsem najednou oba díly) nebetyčně trýznivá. Pokud ve vás snad závěrečné hodnocení probudilo zvědavost a vy uvažujete, že byste se sami přesvědčili o (ne)kvalitách útrpně dlouhé polské čuňačinky, tak prosím. Věřte mi ale, že dvouhodinové počítání aut, jež projedou před vaším barákem, je zábavnější kratochvíle. Při pozorování různorodých vozů navíc nenabydete dojmu, že sex je ta nejnudnější věc na světě a trvalé vztahy s opačným pohlavím běžně začínají uvězněním a násilným pohlavním stykem s mafiány.

Pojďme se teď vrátit o dva roky nazpět a zavzpomínejme nejprve na jedničku. Představte si, že jste obyčejná devětadvacetiletá hotelová ředitelka. V nočních ulicích v Gdaňsku narazíte na cizího muže, jenž vás zdroguje a zamkne do kočárkárny v blízkém paneláku. Únosce vám další ráno řekne: „Ztratila ses, holčičko?“, a vy se dozvíte, že když jste před čtyřmi lety na baltské pláži chytala bronz, pozoroval vás dalekohledem, a přesně v tu chvíli mu zastřelili otce, díky čemuž se do vás zamiloval. Zní to sice jako noční můra, ale klid. Ve skutečnosti se ocitáte na začátku dlouhé romance z produkce Netflixu.

365 dní: Ten den: FOTOGALERIE

Muž v černé košili vám totiž dá „pozoruhodnou“ nabídku: Bez vašeho souhlasu vás nebude znásilňovat, ale je třeba v jeho společnosti vydržet 365 dní (asi maximální doba, než se do něj nějaká zabouchne). Za odměnu by vás následně gentleman vzal z kočárkárny na statek u Varšavy a je jenom na vás, jestli na velkorysou nabídku kývnete. Jako každá druhá unesená, zdrogovaná a vězněná žena budete po krátkém váhání samozřejmě souhlasit (ironie). V duchu si vyměňte nuzné polské reálie s paneláky za slunnou Itálií se zámky, a voilà – máte před sebou otřesnou synopsi ultra úspěšných 365 dní.

V okamžiku, kdy se na Netflixu rozeběhly závěrečné titulky pokračování s podtitulem Ten den, položil jsem si banální otázku: Proč? Nejjednodušší odpověď je, že polské softcore péčko dní bylo před 810 dny na Netflixu hit, ve srovnání s jinými bijáky rozhazovačného streamu stálo pakatel a tím pádem „muselo" vzniknout pokračování. Jak to, že se všech směrech špatná jednička stala diváckým evergreenem? Sex odjakživa táhne, a když nenároční předplatitelé uviděli na hlavní stránce lascivní obrázek prezentující žhavou novinku, klikli. I takhle si dnes můžete zajistit sukces, když máte přes 200 milionů předplatitelů.

Koho zajímá, že ve dvojce se dočkáte svatby, že love story Laury a statného Massima okořeňuje tajemný Nacho a že oběť stockholmského syndromu většinu stopáže řeší, kdo je pro ni ten pravý princ na bílém koni? Zase jde v první řadě o časté, útrpně dlouhé a nijak objevně nasnímané soulože, jež podbarvují hity hrající ve smyčce v každém striptýzovém podniku. Při koitu se naštěstí (stejně jako v prvním díle) skoro vůbec nemluví a tím pádem si člověk na chvíli odpočine od neskutečně mizerných hereckých výkonů a angličtiny, která musí tahat za uši i Alenu Schillerovou.

Pokud bych měl nějak odlišit první a druhý díl, tak bych napsal, že zatímco jednička je prázdné, nudné a morálně zvrácené cvičení v točení soft péčka pro Netflix, dvojka je ještě nudnější. První náznak nějakého koherentního příběhu naleznete až někdy po hodině, kdy hrdinka načapá svého manžela v posteli s jinou (později důležitou) paní, a ona dramaticky odhodí jeho mobil do moře. Do té doby sledujeme v pravidelných intervalech cca 5 minut nějakých keců (často o tom, co si postavy udělají a kdo bude dominovat), a následně se masturbuje, líže a penetruje. Vážně nepřeháním, když napíšu, že něco tak krásného a vzrušujícího jako sex, se v přímém přenosu mění v apatické pozorování bídných polských herců, kteří se snaží o své nejlepší pohyby a hraje jim při tom rádoby smyslná odrhovačka. No a pak je tu závěr. Dočkáte se šokujícího twistu, který vám samozřejmě nemůžu vyjevit, ale vězte, že z prstu vycucaný zvrat je natolik šílený, že ho podle mě nepochopili ani samotní tvůrci.

Právě rašící filmová série je prostě čiré zlo. Na povrchu je lajdácky natočené pozlátko z ranku Pretty Woman, kdy sledujeme nájezdy šťastné slečny na obchoďáky, drahé dárky od boyfrienda, luxusní tryskáče a projížďky sporťákem krásnými scenériemi. Pod povrchem nicméně leží primitivní a svým skrytým poselstvím nebezpečný příběh, v němž se oběť mávnutím kouzelného proutku promění v Shopaholic Nicol hledající naplnění svého života v náručí zločince, jenž si už v prvním díle liboval mimo jiné v tom, že nutil náhodnou letušku k orálnímu sexu. Hlavně, že je to fešák s italským šarmem. Pak se přece nějaké to naznačené znásilnění promine.

Už jsem chtěl dodat, že sledovat něco podobného v dnešní době je vlastně šílené, ale pro člověka, který u polské erotiky na chvíli zapne mozek, by byl film šokující snad i před padesáti lety. Na jednu stranu se streamovací král ve svých filmech a seriálech z posledních let zaklíná vzletnými hesly jako diverzita nebo emancipace, ale následně cpe stovkám milionů lidí do chřtánu zvrácený celovečerák, v němž násilník s pomocí peněz ukecá k nespoutanému sexu unesenou oběť. Tak kde to jsme? Už vím, na samotném dně současné filmové produkce, která se znovu bude vnucovat hanbatým obrázkem na hlavní stránce 200 milionům náhodných kolemjdoucích.

Přehrajte si trailer Při sledování 365 dní jsem trpěl natolik intenzivně, že na úplný závěr potřebuji jasně identifikovat viníky šmíry. Kosmetička/hypnotizérka/spisovatelka Blanka Lipinská není jediná, protože novely, podle nichž se natočily softpéčka pro Netflix, vznikly na popud knižní trilogie 50 odstínů šedi z pera E.L James. Počátek neplechy však nereprezentuje ani bestseller, v němž šedá myška Anastasia objevuje s pomocí neukojeného miliardáře Graye taje BDSM. Odstíny byly původně psány jako fanfikce, která vycházela ze série Stmívání od Stephenie Meyer. A Stmívání se ve filmu stalo fenoménem především díky hordám fanynek, které dychtily po Robertu Pattinsonovi. Takže s trochou nadsázky nese na svých bedrech vinu i Batman.