Letos se Stephenu Kingovi ve filmech celkem daří. I když mám teď na mysli spíš kvantitu než vyloženě kvalitu. Ambiciózní Temná věž se nepovedla a nezaujala diváky ani kritiky, na druhou stranu To bude jeden z nejúspěšnějších hororů historie a navíc jde i o docela zábavný kousek. Svojí trošku z Kinga si chce urvat i Netflix, který na podzim vypustí mezi diváky hned několik filmů. A pokud se všechny vydaří tak jako jako Gerald´s Game, nejspíš si nikdo nebude stěžovat.

Adaptace jedné z kratších prací krále literární hrůzy se chopil Mike Flanagan, jeden z těch talentovanějších mladých režisérů, kteří se specializují na filmový děs. Jeho Hush jsem tu před pár měsíci chválil, tentokrát ale odvedl ještě lepší práci. Zápletka se točí okolo manželů Geralda a Jessie, jimž to v posteli evidentně moc neklape, a tak se rozhodli udělat si pěkný výlet pryč z města a vyzkoušet pár nových věcí. A Gerald vzal pouta. Sexuální radovánky však nemají dlouhého trvání, protože nadržený manžel to přehnal s viagrou a jeho srdce se odporoučelo. A Jessie zůstala přikurtovaná k posteli. Sama, daleko od civilizace a bez šance osvobodit se. Teď ji čeká několik hodin a možná i dní pekla a čím víc se snaží zbavit pout, tím víc ji dochází, že nejspíš brzy skončí jako její manžel. 

Flanagan dostal dva herce (víceméně), jednu místnost a slavnou předlohu. Na první pohled toho moc není, ale na dobrý film mu to bez problémů stačí. Carla Gugino i Bruce Greenwood jsou pro svoje role ideálně vybraní a oba navíc dostávají díky chytrému režisérovu přístupu dost prostoru předvést, co v nich je. Jessie totiž, ačkoliv je uvězněná posteli a kouká na mrtvolu manžela, není v místnosti úplně sama. Brzy se začínají objevovat halucinace v podobě jí samotné i mrtvého Geralda. Zatímco on se jí pokouší demotivovat, neexistující Jessie působí jako sebevědomá žena, která se chce porvat o život. Carla Gugino tak hraje sice jednu postavu, ovšem ve dvou zcela odlišných podobách a neskutečně jí to sedí. Když je připoutaná k posteli, začíná jí hrabat a fyzicky trpí, budete jí litovat. Jakmile se ale ke slovu dostane její halucinace, je to sexy a svůdná dáma, která působí jako někdo, kdo si dovede poradit i v takhle blbé situaci. Teď jde jen o to, kdo bude mít v tomhle průšvihu hlavní slovo...

Flanagan navíc chytře a rychle stříhá a střídá úhly, z nichž celou situaci snímá, takže i když jsme pořád v jedné místnosti, má Gerald´s Game sakra svižné tempo i v těch momentech, kdy se vlastně jen mluví. Od půlky se navíc ke slovu dostanou atmosférické flashbacky a traumata z minulosti a celý příběh začne být něčím víc než jen „jsem přidělaná k posteli a asi jsem v hajzlu“. Flanganovi se daří postupně přidávat do filmu prvky, které celou jednoduchou zápletku postupně rozšiřují do mnohem komplexnějšího příběhu. Výlety do minulosti však paradoxně i brzdí tempo. Představitelka mladé Jessie není herecky úplně přesvědčivá a tvůrci se krutým traumatem z dětství občas zabývají zbytečně dlouho a film tak ve výsledku ztrácí napětí. Není to nic hrozného a když už to začne být trochu přes čáru, vytasí se režisér se scénou, kvůli které si možná budete muset zakrýt oči a hned mu zas budete zobat z ruky. Ale zkrátka to ve flashbacích na rozdíl od „postelových problémů“ občas malinko drhne. Na druhou stranu bez nich by to asi celé nedávalo moc smysl a vydržet se to fakt dá.

Gerald´s Game je povedená věc, kterou dopředu tlačí především skvělá herecká dvojice a režisér, jenž dovede i na minimálním prostoru s pomocí kamery a střihu vytvořit strhující atmosféru. O to víc zamrzí, že díky přílišnému hrabání se ve flashbacích a minulosti film občas zbytečně přešlapuje na místě a ztrácí tempo. Celkově však jde rozhodně o hodně zajímavou a v některých momentech zatraceně nepříjemnou thrillerovou jednohubku. Na deštivé podzimní odpoledne naprosto ideální film.