Cival

Destrukcéééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé!

Aneb když jedno slovo řekne víc než tisíc trailerových popisků. Rolanda Emmericha vystihuje už pěkných pár let - jenže tenhle chlapík (kterého by už fakt měli dotáhnout k tomu psychonalytikovi) pořád točí způsobem „posledně to bylo fajn, ale moc moc chci, aby můj příští film byl zase o řád větší“. A nejen v kontextu Dne nezávislosti, Godzilly nebo Dne poté, prostě nej na celém světě. Což v éře Transformerů nebo nových Star Wars není vůbec snadné. Emmerich se proto rozhodl jít nejdál, co to jde, a zpustošit rovnou celou zeměkouli. Pozve vás na vyhlídkový let po čiré zkáze. Napravo vidíte miliony topících se chudáků, nalevo si všimněte statisíců mrtvol pod bortícím se mrakodrapem. Pozor, tady vám málem unikl hromadný masakr věřících. A ano, to spálení dvou tří velkoměst taky nebylo úplně marné... a tak pořád dokola, dokud John Cusack nezachrání svoji rodinu a prezident Danny Glover nepronese svůj závěrečný proslov. Zkrátka, primitivní, ale průzračně čitelný popcorn, jehož symbolem je právě Emmerich. Připomíná nám, že kinematografie vždycky ukazovala na plátně nemožné, zhmotňovala naše nejzažší fantazie. Jde je naplňovat buď budováním něčeho nového (zdravíme Jamese Camerona) - nebo masivní demolicí toho stávajícího, tak jako v případě Emmericha. Postup trapně jednoduchý, ale pořád zabírá, protože znovu avizuje stamiliony na tržbách a roztáčí kolotoč hlášek typu „Bay je takhle malej“ a „kam se hrabe McG“ („Sommers je chudák“ psát ani nemusíme). Koho teď zajímá, že smršť asteroidů a vln může v celovečerní stopáži zase nudit? Hlavně že Země zrovna trpí a při tom září pastelovými barvičkami, jak z bayovských hodin výtvarné výchovy. Zatím je rozhodující, že je to masivní, bouchá to, řvou do toho ty nejmohutnější chorály všech dob a v nečekaně vyspělém CGI to celé jen mile lechtá po zorničkách. Kdo je proti, ten by si měl vzpomenout, že Stevena Sodebergha dávají kdyžtak ve vedlejším kinosále.

MZ SKALPEL K PŘEČTENÍ ZDE!