Roland Emmerich si vybudoval kariéru na tom, že umí ničit věci, jejichž likvidace se světu z nějakého zvrhlého důvodu líbí. Třeba jako Bílý dům, New York, Zemi ... samé drobnosti. Svým posledním snímkem se dostává na pomyslný vrchol likvidační kariéry, pokud totiž v příších měsících nehodlá zničit půlku vesmíru, už mu toho k destrukci moc nezbývá. Vůbec bych se ale nedivil, kdyby se k podobnému kroku odhodlal, zápletky jeho filmů - s 2012 v čele - jsou totiž natolik absurdní, že je naprosto jasné, že Emmerichovi stejně o nic jiného než o bezhlavé bušení do symbolů civilizace nejde. A on se za to nestydí.

2012 se sice snaží stavět na nějakých pseudo-vědeckých základech, odrazovým můstkem ale byl hloupoučkému scénáři hlavně mayský kalendář, který rokem 2012 končí a podle některých proroctví tak značí konec světa. Film se to snaží vysvětlit podivnými přírodními jevy, které připomínají scenáristickou kličku dítěte, co právě sledovalo, jak se mu v mikrovlnce udělal popcorn. Jenže zazlívejte to lidem, kteří do dvouhodinového filmu nejsou schopni vměstnat jedinou alespoň trochu seriózní postavu. Je to hloupoučký příběh s hloupoučkými hrdiny a šíleně klišovitým finále. Vážně hodně primitivní zábava.

Emmerich celosvětové destrukci sice dokáže zařídit prvotřídní digitální efekty (což neznamená, že by místy neustřelil), to je krom rutinní filmařiny s citem pro velikášské obrazy ničení ale to jediné, co zvládá opravdu dobře. Jakékoliv napětí se mu z filmu, ve kterém zemře většina obyvatelstva naší drahé planety, vybudovat nepodařilo, a to ani přes to, že se tentokrát rozhodl pro vskutku globální destrukci - ve výčtu měst, jež srovná se zemí, ho nepředhoní ani průvodce po světových památkách. Je to vskutku záživná vizuální podívaná, po všech ostatních stránkách ale jaksi vykastrovaná.

Pokud něco chválit na přepisu, tak je to právě jeho schopnost vytáhnout kvalitu digitálních efektů. Na domácích zobrazovačích si z Blu-raye drobné detaily užijete mnohem víc než na plátně. Ne že by byly triky ve 2012 úplně dokonalé, fotorealističnosti se ale místy přibližují jen na chlup daleko. Obrazový přepis 2012 je, jak se od novinky dá očekávat, v rámci možností perfektní. Zastánci analogu asi zbystří především při dynamičtějších scénách, na kterých je znatelný digitální záznam (ani REDka jedničky a nuly ještě neumí úplně perfektně maskovat), což se projeví pocitem zrychleného frameratu (trochu jak když televizor dopočítává snímky). Emmerichovi se digitální záznam daří skrýt podstatně hůř, než třeba Soderberghovi nebo Proyasovi, což je celkem s podivem. Asi nejslabší chvilky přepis zažívá ve vodním finále v chodbách jedné z arch, kde záznam smrdí studiovými kulisami, špatným svícením a právě digitálním záznamem na sto honů, což naprosto odpoutává od dění na scéně. Ani přes věrné podání barev a obdivuhodnou drobnokresbu především trikových scén navíc nečekejte bůhvíkterak zázračnou ostrost. Obzvlášť polodetaily obličejů většinou spadají ostrostí do obyčejného průměru. Ostřiči by měli dostat pohlavek. Ale za to Blu-ray nemůže...

Dokumentární část disku možná není úplně nařachaná, ale rozhodně má co nabídnout, a to přes fakt, že je oproti americké dvojdiskovce značně ochuzená (především o bonusy typu 2.0 jako PiP komentář apod.). V "The End of the World: The Actor's Perspective" jen osm minut tlachají herci víceméně o ničem, v "Interactive Mayan Calendar" si můžete vyložit budoucnost podle data narození, nebo si raději pustit "Mysteries of the Mayan Calendar", což je krátký úvod do problematiky mayského kalendáře. "Science Behind the Destruction" skoro čtvrt hodiny zkouší vysvětlit, že je film opravdu založený na reálném nebezpečí, které vymyslel nějaký vědec v padesátých letech. Různí vědci a producenti filmu tu zpravidla vysvětlují jen to, co už nám bylo řečeno ve filmu a Emmerich nám tu lže do očí o tom, že se snaží mít svůj film realistický, jak jen to jde.

Nejdůležitějším dokumentem tak zůstává půlhodinové "Designing the End of the World", které toho ze všech bonusů nabízí jednoznačně nejvíc. Dozvídáme se tu, jak značnou část filmu tvůrci vytvářeli na počítačích (scény, které často vypadají, jako by měly alespoň reálný základ, jsou překvapivě CG celé...), ale i o budování vskutku ohromných placů (třeba celé ulice na hydraulických zvedácích, které simulují zemětřesení!) a různých vychytávek (jako dělo na auta, které vůz vystřelí až padesát metrů daleko!). Tenhle dokument toho v půlhodině stačí sdělit opravdu hodně, každopádně nejzajímavější na něm zůstává právě práce s digitálními efekty. Profíci nám tu vysvětlují, jak už počítač umí simulovat i ty nejjemnější částice (prach, tříštící se sklo apod.), jejichž fyzikální zákonitosti má dokonale přečtené. Jak tedy říká jeden z CG umělců - počítači už neprogramujete, co mají ty částice dělat. On to moc dobře ví.

P.S.: Film u nás vychází v povedeném steelbooku za velmi rozumný peníz.

Obraz: 2.40:1 :: 1080p (MPEG-4 AVC)
Zvuk: Dolby True HD 5.1 - anglicky, DD 5.1 česky
Titulky: české
Datum vydání: 15 .03. 2010
Cena: 599,-