Americké stop-motion studio Laika už nám naservírovalo dva poctivé ruční animáky, které veskrze potěšily diváky i kritiku. Mě osobně ale kouzlo Koralíny příliš nezasáhlo a ParaNorman nakonec nebyl zas tak nápaditý a zábavný, jak se mohlo zdát z trailerů. Jak jsou na tom Škatuláci? Ohlasy mají zatím nejslabší, já se ale kupodivu bavil víc než dobře.

Škatuláci: FOTOGALERIE

Spousta lidí si tu zavzpomíná na časy, kdy k vybudování komplexního světa stačil jeden film.Nejnovější ručně rozhýbaná nádhera od Laiky se odehrává v městečku zvaném Sýrečkov, které terorizují tajemní tvorové s krabicemi místo oblečení. Každou noc vyrážejí do ulic a kradou na co přijdou (i děti!), čemuž se snaží zabránit výstavně slizký pan Chňapal se svojí lapačskou partou. Opravdu jsou Škatuláci tak nebezpeční, jak tvrdí? Anebo je to celé trochu jinak?

Správně jste uhodli, kdo je v tomhle příběhu za padoucha, tohle „napětí“ ale tvůrci Škatuláků stejně dlouho neždímají. Docela brzy totiž představí bandu roztomilých podzemních trolů, se kterými je daleko větší zábava než s minulými hrdiny od Laiky. Ani bych moc nezabíhal k tomu, že je vlastně hlavním hrdinou filmu klučina, kterého Škatuláci vychovali mezi sebou. Mnohem raději se zdržím u toho, proč si tahle animovaná novinka zaslouží vaši pozornost.

Přehrajte si trailer Předně je to kvůli její originalitě a propracovanosti. Film sice vychází z 9 let staré knihy Here Be Monsters!, protože ale nejde o nějak provařený kousek, rozhodně vás překvapí neotřelými hrdiny, kteří nejsou zas tak jednorozměrní, jak by se mohlo zdát. Škatuláci i jejich lidští přátelé a protivníci mají (na hodinu a půl dlouhý animák) příkladně vystavěné silné a slabé stránky. Něco je trápí, po něčem touží, něco musí překonat… a vždycky se z toho vyklube smysluplně rozvedená dějová linka, která hraje buď na emocionální nebo na humornou notu. Vedle boje za odvahu a správné otcovské výchovy se tak řeší třeba i svědomí Chňapalových poskoků, kteří soustavně filosofují nad tím, jestli opravdu stojí na straně dobra.

To vše je samozřejmě zabaleno do fascinujícího vizuálu (podpořeného skvělou hudbou), nad jehož stvořením si nepřestanete lámat hlavu až do závěrečných titulků. A aby toho ke sledování náhodou nebylo málo, navrch Škatuláci přihazují i pár mile absurdních twistů, nebojí se být děsiví ani inspirativní a především stále srší energií a moc příjemně ubíhají. Úspěšně tak budují pocit, že si stanovili rozumné ambice a ty bezezbytku naplňují. Což je v době budování nekonečných filmových sérií náramně osvěžující přístup, který by se klidně mohl praktikovat víc.

Jistě, Škatuláci nejsou dospěle sofistikovanou nebo perfektně vysoustruženou podívanou, za níž se budeme houfně ohlížet ještě za deset let. Scénář občas musí proběhnout nějakou tu zkratku a pokud někomu nesedne velmi specifická stylizace, rychle o trolí partu ztratí zájem. Spousta lidí by si tu nicméně mohla zavzpomínat na časy, kdy k vybudování komplexního světa stačil jeden film s jedním příběhem a jedním velkým ponaučením, po kterém začíná těšení se na další originální výtvor. A já jsem vyloženě dostal okouzlující staromilskou zábavu s výborným českým dabingem (a to je originální obsazení sakra našlápnuté!), jíž bych přál plné kinosály stokrát raději než dreamworksovským a pixarovským sequelům.

Ze Škatuláků totiž trčí spousta odvahy a důvěry ve vizi, která hlasitě nekřičí miliardový merchandising. Což je obdivuhodné už proto, že kdybych měl potomka, maže zítra do školy s tímhle batohem...