Animáky mají jednu obrovskou výhodu. Tvůrci mohou pustit z řetězu svou fantazii a užít si, že je omezuje jen rozpočet a příkazy od studia, nikoliv náročnost kaskadérských kousků, vizuálních efektů nebo fyzikálních zákonů. Pak mohou vzniknout pecky jako Dobrodružství pana Peabodyho a Shermana, Lego, Úžasňákovi nebo Jak vycvičit draka. Zkrátka sakra dobré filmy. Rio 2 se k téhle partě nezařadí. Ani zdaleka.

Rio 2: FOTOGALERIE

Přiznám se, že mě dokáže fakt hodně vytočit, když si někdo myslí, že animovanému filmu stačí, když bude barevný a animovaný. Dneska už fakt ne. Prckové se možná nechají oblbnout barvičkami a roztomilými zvířátky, ale jak dokázaly (nejen) výše zmíněné filmy, dají se sem nenásilně vpašovat inteligentní vtipy, zajímaví hrdinové, napětí a třeba i nějaké to chytře zakomponované poselství. Rio 2 na tohle všechno kašle a má jen partu papoušků, z nichž každému byste nejspíš okamžitě zakroužili krkem, protože jsou tak jednorozměrní, že i hrdinové Stevena Seagala jsou oproti nim zajímavé komplikované postavy, spoustu barev a debilní písničky. Nic víc.

Já vím, že nejsem v případě Rio 2 cílovka, ale, stejně jako u nedávného Turba, mám z filmu zkrátka pocit, že si tvůrci sedli, udělali brainstorming a po prvních dvou nápadech (Bude to o papoušcích! A ten, co žil ve městě, si bude muset zvykat na život v džungli!) se pustili do práce. Tady se zkrátka evidentně nikdo nesnažil o to, aby výsledek něčím vynikal. Jen hromada otravných ptáků, dementní písničky (a řekl bych, že za tu dementnost nemůže jen dabing) a to je všechno. Ta lenost a neochota přijít s čímkoliv, čím by se tenhle film lišil od desítek podobných hovadin o závodních šnecích, naštvaných mravencích, opičích kosmonautech nebo další havěti, která dělá na plátně veselé piškuntálie a nutí rodiče seriózně uvažovat o tom, jestli jim fakt stálo za to mít děti, mě vyloženě uráží.

Rio 2 je technicky OK, tím ovšem pochvaly končí. Zbytek je nezajímavý, okoukaný a unylý průměr až podprůměr. A nejhorší je, že to evidentně tvůrcům stačí. Mně ale ne.