Dobrý animák by měl zvládnout pobavit děcka a dospělým pokud možno neublížit. V ideálním případě by se doprovod s občankou v kapse měl bavit stejně jako prckové, ale udělat kreslenou podívanou tak, aby u ní mrňata nebrblala a dospěláci nechrápali, není žádná sranda. Tvůrcům Dobrodružství pana Peabodyho a Shermana se to naštěstí povedlo.

Dobrodružství pana Peabodyho a Shermana: FOTOGALERIE

Přiznám se, že dokud se neobjevily celkem příjemné trailery, moc jsem tenhle film neřešil. Podezřelý název, ještě divnější zápletka o geniálním psu, který spolu se svým adoptivním lidským synem cestuje dějinami a tak trochu retro vizuál zapříčinily, že jsem si Peabodyho se Shermanem šoupnul do kategorie „druhá liga, nekoukat a ignorovat, pokud Cival nebude chtít recenzi“. Naštěstí to s Panem Peabodym a Shermanem není tak zlé. Kecám. Není to s nimi vůbec zlé!

Filmový svět teď blbne z Lego příběhu, já se ale přiznám, že v budoucnu si mnohem radši dám druhé kolo s touhle neobvyklou dvojkou než s nečekaně unylými kostičkovými hrdiny. Pan Peabody a Sherman je totiž jako rodinný animák mnohem zajímavější a zábavnější. Vizuál, který na první pohled skutečně může působit malinko lacině, má svoje kouzlo a všichni ti hrdinové s obrovskými hlavami a gigantickými brýlemi jen podtrhují fakt, že jde v podstatě o trošku komplikovanější blbinu, jež se nebere ani trochu vážně. Rob Minkoff na začátku sešlápne plyn a až do závěrečných titulků z něj nesundá nohu.

Jednoduše to na diváky sype bez ustání a ze všech stran. Tady je vizuální fór, támhle inteligentní vtípek, jež si vychutnají spíš starší, ten pak vystřídá nenucené poučení o důležitosti toho mít někoho rád a mezi to všechno se šoupnou honičky a akční scény, které bez problémů snesou srovnání s Jak vycvičit draka nebo tím nejlepším z Úžasňákových a hromada dalších nápadů. Jednu chvíli se utíká z pařížských kanálů během velké francouzské revoluce, o chvilku později sledujete psa, jak cvičí jógu nebo Leonarda Da Vinci a jeho pokus o výrobu umělého dítěte. Nestíháte? To je dobře. Pan Peabody a Sherman vás nenechají vydechnout.

Dětem se psí hrdina a jeho adoptivní syn budou líbit kvůli tomu, že jednoduše vypadají srandovně a dělají hovadiny, dospělé zase nadchnou hromady vtipů (fakt jich je hodně), které děti jednoduše nemůžou pochopit. Pokud tedy v osmi letech netuší, kdo to byl Gandhí, neznají nejslavnější scénu z Kubrickova Spartaca nebo netuší, co je to Oidipovský komplex. Minkoff jde starším divákům (nebo hodně chytrým a sečtělým dětem, vyberte si sami) na ruku. Z ostatních animáků, i když v nich člověk chválí to, že se u nich dospěláci nenudí, obvykle dostaneme pár hlášek nebo odkazů na slavnější filmy, ale tady to skutečně tvůrci berou poctivě. Dětem se bude líbit, jak Peabody s Shermanem vypadají, starším, o čem si povídají a všichni si užijí našlapané tempo a akční scény, po nichž bych dal Minkoffovi z fleku sto mega na adaptaci Uncharted.

Přehrajte si trailer Film sice malinko ztrácí tempo někdy za polovinou, kdy je potřeba vytáhnout pár klišoidních hlášek, malinko děti dojmout a vnutit jim nějakou tu humanistickou myšlenku, ale nejde o nějak extra velké zdržování. Peabody se Shermanem se sakra rychle dostanou do původního tempa a všechno vynahradí ve skutečně prvotřídně epickém finále, kde fakt člověk neví, na co dřív koukat. K tomu si přičtěte i extra vydařený dabing, který je úplně jiný než ta hrůza z českých trailerů. Psího génia dabuje Ivan Trojan a dává si to neskutečně!

Takže fofrem do kina. Nudit se nebudete a dokonce si myslím, že čím je divák starší, tím víc si tuhle pecku užije, protože pro malé děti může jít o trochu chaotickou podívanou. Ale jinak tu  najdete nabušenou akci, skvělé dialogy, inteligentní vtipy, adrenalinové honičky a nápady na každém kroku. Na příběh o mluvícím psovi a jeho natvrdlém synovi to není málo. Upřímně doufám, že za pár let dorazí sequel, protože tuhle partu bych rozhodně rád viděl ještě minimálně jednou.