Jack Sparrow se vrátil. Jenže přijel sám. Černou perlu má zakletou kdesi ve skleněné láhvi, tamtéž je i uječená opička, kapitán Barbossa se pak kvůli pomstě zaprodává královskému námořnictvu a věrný pobočník Gibbs pro změnu čeká na popravu. Zbytek vzal ďas. Známé obsazení bylo rozprášeno, tak aby se mohla původní trilogie definitivně uzavřít a pirátská sága začala tak trochu nanovo.

Megalomanskému producentovi Jerrymu Bruckheimerovi musíme přiznat k dobru, že nezačal Piráty restartovat od úplné nuly, tak jak je to dnes módní. Střízlivě si vyhodnotil, že lidi stáli o mix dobrodružné romantiky a akční komedie, zaštítěné svéráznou postavou Jacka Sparrowa. Ostatní se zdálo podružné. Jenže vsadit jen na eskapády Johnnyho Deppa a další řádění v pirátských kulisách, to taky nebyl úplně spásný nápad. Zvlášť když i Jerry Bruckheimer poslechl zákonitosti ekonomické krize a začal šetřit.

Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna: FOTOGALERIE

Není to tak dávno, co nám po třetích Pirátech z Karibiku zůstala v hlavě kocovina. Trojka upozornila, že všeho moc škodí a že ani mohutné trikové scény nemůžou spasit splichtěný příběh. Čtvrtý díl se vrací ke Sparrowovi pokorně, v rámci úsporného režimu, kdy se rozpočet seškrtal pod 200 milionů dolarů (hrozný pakatel, že?) a nezbylo tak úplně na velké trikové exhibice. Za kameru navíc usedl Rob Marshall, režisér orientovaný stále spíš divadelně. Marshalla víc zajímají herci, do detailu vypreparované kulisy, okrasné kostýmy a pečlivé inscenování klidně i banálních dialogových linek, nežli popcornový náhul. Režisér už Chicagem, Gejšou a muzikálem Nine napověděl, že není prototypem velkorysého hollywoodského vypravěče a na čtvrtých Pirátech se to neblaze podepisuje. Rozmáchlých celků je pomálu, ryzí popcornové atrakce chybí, akce je matná a opravdu kulervoucí moment ve filmu nenajdete ani kdybyste rok civěli pouze na produkci ČT Brno.

Marshallův film má svým naturelem blíž k třetí Narnii než k třetím Pirátům z Karibiku.Mezi ostatními trikovými blockbustery působí čtyřka Pirátů jako chudý dříč drhnoucí palubu, snaživý a poctivý, ale stále s jednou kapsou prázdnou a druhou rotrženou. Marshall totiž nemá Verbinského vizuální cítění a už tak zkrouhnutý rozpočet nedokáže adekvátně prodat. V některých pasážích proto noví Piráti připomínají spíš levný DVD sequel, jenž si o krakenovi nebo monumentálním souboji flotil nedovolí ani snít. Natož aby tahle velká lákadla předváděl v plné palbě. Všechny eye-candy momenty jste mohli vidět v trailerech - a přiznejme si, že od Bruckheimera jsme byli zvyklí na víc než výbuch majáku, hopsání po lustru a trochu té explozivní rotyky v londýnských ulicích (i dvacet let staré řádění na kočárech z Ostrova hrdložezů působí mnohonásobně výpravněji, což je při možnostech dnešních digitálních technologií smutné).

Jenže právě díky Ostrovu hrdlořezů mimojiné víme, že jen rozpočet a výpravnost chytlavý flák nedělají. Naštěstí pro Marshalla. Jeho novinka je možná skromná, ale aspoň neotravuje svou přebujelostí a zbytečnou spletitostí, jakou místy ubíjely pirátská dvojka a hlavně trojka. Čtvrtému dílu evidentně prospívá, že se inspiroval v literární předloze - příběh o hledání pramene mládí tudíž má nějakou logickou výstavbu i dramaturgii, postavy v něm jen zmateně nepobíhají a naopak se sympaticky ujímají vytyčeného prostoru. Pirát Černovous jako záporák plně obstojí, jeho vnadná dcera (Penélope Cruz stojí za hřích) je Sparrowovi ucházející protihráčkou a Geoffrey Rush sice hraje Barbossu už potřetí stejným způsobem, ale nudit tím nezačne.

Vyprávění velmi účelně pracuje s nadpřirozenem a střídmé dobrodružství díky tomu nabírá na magičnosti i fanstasknu. Zombíky nebo očarovaná lana na Černovousově korábu netřeba brát příliš vážně. Celá linie s mořskými pannami se ale rozhodně povedla a vnáší do filmu koňské dávky dobrodružné nálady, kterou ještě doťukne indiana-jonesovské finále u pramene mládí. A protože výborně funguje i hudební podkres s rukopisem Hanse Zimmera (každá podbarvená scéna je o dvě třídy atmosféričtější i velkolepější), zvládnou v druhé polovině Piráti naskočit na vlnu solidní hrdinské podívané, jíž se není radno vysmívat. Svým naturelem má sice blíž k třetí Narnii než k třetím Pirátům, ale dokud to znamená pozornější vypravěčství, větší zájem o postavy a méně prázdných trikových exhibic, nebylo by fér filmaře lynčovat.

Přehrajte si trailer Po celou stopáž je tak složitá hlavně situace pro Deppova šášulu Sparrrowa. Roztržitý kapitán geniálně fungoval jako vedlejší hláškující postavička. Postupem času, tak jak mu přibývalo prostoru na plátně a s ním i přepálených fórů, ale začal iritovat. Teď má Sparrow obstát jako titulní hrdina, což je při jeho podivném mixu zbabělosti, vyčůranosti a komediální přestřelnosti dost zvláštní výzva. Mnoha nosných vtípků se Sparrow nedočkal (ty funkční navíc ohrožuje slabý dabing Saši Rašilova), takže z kapitána často zůstává jen karikatura otravného transexuála, jenž běhá jako postřelená ženská a ksichtí se jak feťák, jemuž zrovna spadl všechen matroš do latríny. Deppovo charisma se nedá popřít, stejně tak komediální cítění, ale Sparrow si jako přihrávač na plátně prostě vedl líp.

Sumář? Čtvrtým Pirátům je potřeba především přizpůsobit vlastní očekávání. Kdo chce digitální megaflák Jerryho Bruckheimera, ten nejspíš zapláče. Fandové klasických pirátských výprav ale z kina rozzuření nevyběhnou.

P.S.: Tohle 3D já už taky nerad.