Zacha Braffa znáte hlavně z titulní role v seriálu Scrubs, postupně se ale etabluje i jako režisér. Před třemi lety zaujal povedenou oddechovkou Wish I Was Here (a předtím Procitnutím v Garden State!) a teď zkouší štěstí s triem starých hereckých es. Tyhle pokusy už tu v posledních dobách byly a obvykle nekončí nijak světoborně. A když uvážíte, že je Loupež ve velkém stylu remakem téměř 40 let starého filmu, tak je logika za jejím vznikem skutečně neuchopitelná.

Výsledek ovšem tak tragický není, zároveň se ale ani nejedná o nečekanou pecku. Braff se do žádných režisérských exhibicí nepouští, možná až příliš ustrašeně nechává vyniknout charismatické představitele na plátně. A na ně se může v klidu spolehnout, jelikož Morgan Freeman, Michael Caine i Alan Arkin jsou před kamerou jako doma. Aby taky ne, po těch letech. Zamrzí však, že tyhle hvězdy se souhrnným věkem 246 let (ano, počítal jsem to) neposílá scénář do zajímavějších situací. Přitom Theodore Melfi by něco vymyslet mohl, koneckonců byl před dvěma měsíci nominovaný na Oscara za scénář ke Skrytým číslům. Jenže nevymyslel.

A o čem to celé vlastně je? O triu obstarožních důchodců, kteří si v poklidu užívají podzimu života a musí řešit hlavně peníze. To se ještě zvýrazní ve chvíli, kdy jim jejich banka sebere vydřené úspory. Tři celoživotní slušňáky chytne na stará kolena rapl a rozhodnou se svou nenáviděnou banku vyloupit. Snaží se dostat do kondice, připravují si plány a dělají prostě všechny ty fáze správného heistu. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se ovšem všechno nedělo tak pomalu a schematicky, že to divákovu pozornost nedokáže udržet. Je to pokus o jakýsi metahumor, kdy se plíživá senilita prodrala i do samotného způsobu vyprávění? Možná, ale spíš je to jenom nuda.

Výsledek proto působí roztahaně, přestože se stopáž nepřehoupne přes stovku minut. Druhá půlka, v níž se staříci konečně rozhoupou k nějaké akci, už je o dost svižnější. Fragmentovaný závěr, rozkydle uzavírající všechny nakousnuté linie, však celkový dojem vrátí tam, kam film patří – do průměru. Braff nenatočil kdovíjaký průšvih, a pokud potřebujete zabít odpoledne s dědou, Morganova parta dobře poslouží. Jenže to je tak všechno. Špetka akce, záplava nostalgie a lamentování nad uběhlým životem sama o sobě nevyváží nenápaditost konceptu i vtipů. Napříště by se toho Braff nemusel tak bát a plýtvat časem nás i hollywoodských legend.