Lichožrouti, kteří mimochodem mají v angličtině zábavný distribuční název „Oddsockeaters“, vznikli podle knižní předlohy Pavla Šruta, jenž se společně s režisérkou a výtvarnicí Galinou Miklínovou postaral i o filmový scénář. Takže zdánlivě ideální tvůrčí kombinace, třeba jako když Coppola s Mariem Puzem vytvářeli Kmotra, že ano. Jen ten výsledek je trochu jinde.

Hlavním hrdinou filmu je Hihlík, který je stejně jako většina ostatních postav lichožrout - čili malá a pro běžného člověka neviditelná zrůdička, která krade ponožky a živí se jimi. Hihlíkův dědeček zemře a mladej tak musí do světa, kde se setkává s dalšími druhy. Některými hodnými, některými zmatenými a některými vyloženě zlořády. Všechny se je snaží polapit osamělý profesor a... to je zhruba všechno.

Na příběhu Lichožroutů budete těžko hledat záchvěvy originality. V jádru se jedná o českou variaci na animácká klišé o hledání své jedinečnosti a poznávání světa, jež už jsme nejen my, ale i děti viděli tolikrát. Horší bohužel je, že má tahle animovaná pohádka asi nejošklivější animaci, jakou jsem za dlouhou dobu viděl. Detaily a pohyby jednotlivých postaviček jsou ještě únosné, ovšem prostředí je vyloženě odpudivé. Když se kamera spolu s hrdiny pohybuje kulisami Prahy, máte tu čest sledovat rozmazané tramvaje, ulice i všechno ostatní. A ačkoliv to možná zní jako hnidopišství, pokud jste už někdy nějaký animák viděli (večerníčky nepočítám), tak vás tenhle nepěkný vizuál praští do očí a dost vám otráví celý zážitek.

Kde selhává video, hraje prim audio. Dabing Lichožroutů se honosí řadou známých jmen – Kryštof Hádek, David Novotný, Marek Taclík, Táňa Vilhelmová, Josef Somr a řada dalších včetně producenta filmu Ondřeje Trojana. Figurky se sice dost pitvoří, takže jinak známé hlasy možná nepoznáte, přesto je fajn, že si aspoň na potěše jednoho ze smyslů dali tvůrci záležet. Ale není to málo, Galino a Pavle?

Každého, koho budou z ošklivých textur bolet oči, může uklidnit aspoň skutečnost, že stopáž se zastavila na snesitelných 83 minutách. I toto střídmé číslo se ovšem podezřele táhne, hlavně ve druhé polovině před akčním a docela drsným finále. To dokáže diváka i zaujmout, ale celkový dojem zlepší jen o trochu. Tak aspoň že to morální poselství o důležitosti rodiny je zřejmé a na první dobrou pochopitelné. Ale i tak Lichožrouti prostě měli na víc.