Já se s tím moc patlat nebudu, není důvod. Všichni, kdo trošku sledují hollywoodské dění, víceméně vědí, že Emoji ve filmu není zrovna povedený projekt. Už upoutávky vypadaly přinejlepším průměrně a s americkou premiérou dostali studenou sprchu i ti největší optimisté. Tenhle animák se momentálně řadí mezi nejhorší filmy roku a aby toho nebylo málo, nesklízí jen pohrdání kritiků, ale i očividnou a neskrývanou nenávist ze strany diváků. Kopat do něčeho, jako je Emoji ve filmu, není vůbec těžké a člověku by těch smajlíků mohlo být možná i trošku líto. Mně však není.

Emoji ve filmu: FOTOGALERIE

Vizuálně dostáváme druhou ligu, která nevypadá příliš vábně a má bohužel blíž k třetiřadým animákům z Korei než k tomu, na co jsme zvyklí od Hollywoodu. Nechci být teď na tvůrce vyloženě zlý, protože paradoxně ona ošklivost celkem odpovídá tomu, jak já (a předpokládám že většina z nás) vnímám svět smajlíků. U nich se taky nikdo nikdy nepokoušel o nějaké výraznější a zajímavější umělecké ztvárnění. Existuje ovšem sakra velký rozdíl mezi obrázkem nalepeným na konci SMSky a celovečerním filmem. Nekouká se na to dobře nejen proto, že rozpočet a tím pádem i talent byl o dost menší než u podobných projektů, ale i kvůli tomu, že se pohybujeme ve světě, který moc hezký není a být asi ani neumí. Vizuální stránka Emoji ve filmu je ovšem tím nejmenším problémem tohohle zoufalého animáku. 

Mnohem větší průšvih tkví v tom, že tahle volovina vypadá jako něco, co vymyslel spíš manažer než filmař. Nápady tu nejsou, jen snaha svézt se na tom, co je teď asi populární. Emoji ve filmu nepokrytě vykrádají V hlavě, LEGO příběh a Příšerky s. r. o., jen nemají jejich sympatické postavy, zajímavý svět, smysl pro humor a všechno ostatní, co na nich bylo zajímavé. Smajlík Gene, který umí vyjadřovat víc emocí, se zkrátka vydává s dementně hlášujícím Hi-5em a asi cool hackerkou Jailbreak skrz telefon, aby se nechal opravit a cestou si připomene takové ty originální věci, jako že by měl být sám sebou a že není nad to mít opravdové přátele (to jste nečekali, co?).  A navštíví světy hry Candy Crush, nějaké taneční koniny, Youtube nebo mailů. A v každém hrdinové provádí předvídatelné piškuntálie, jako že hrají Candy Crush, tancují (hrozně smutná scéna) nebo koukají na videa s koťátky. Tohle bych vymyslel na hajzlu, kdybych si tam nevzal knížku, beze srandy. 

Přístup „kašlete na to, oni stejně přijdou, když to bude vypadat alespoň trošku roztomile“ je tu evidentní. A unavující. Po chvilce každému dojde, že se to nezlepší. Nechce to být lepší, neumí to být lepší. Emoji ve filmu jen vykrádá ostatní kreslené hity a doufá, že to celé uhraje na fakt, že je to barevné, jednoduché, hodně se to hýbe a jsou tam roztomilí smajlíci. U dětí možná, u kohokoliv trochu náročnějšího o tom dost pochybuji. Vyloženě nenávidět jsem však tuhle volovinu začal až v okamžiku, kdy se začne dopředu posouvat děj z reálného světa, kde podle autorů nemá nikdo čas na psaní, a tak si všichni posílají smajlíky. A když hrdina na konci pošle své spolužačce smajlíka, co umí víc výrazů, málem jí z toho praskne žilka nadšením, protože kluci se jinak bojí emocí. Ty vole ne, na tohle jsem starej a úplně nechci získat z filmu pocit, že mladší generace je plná negramotných dementů. 

Takže v rychlosti – ne moc hezké, hodně hloupé, bez vtipů, nula nápadů a stejné množství snahy udělat z toho něco víc než film s hrdiny, kteří se můžou na lidi ksichtit z limonád a penálů. Fakt nebrat. Není tu nic, jen zlo, utrpení a neskrývaná snaha na všechno kašlat, protože "oni stejně přijdou". Tak nechoďte, ve vlastním zájmu.