Třetí díl rozpohybované reklamy na jihomoravský kraj měl na dobývání kin docela smůlu – původní premiéra byla plánovaná na 12. března, což koronavirus samozřejmě nedovolil. O tři měsíce a dva týdny později to už vyšlo a podle výsledků prvního víkendu se zdá, že nové Bobule uspějí tam, kde nedávný Bourák selhal – tedy v úkolu přitáhnout diváky zpátky do kin. Divácký a tržební potenciál nechám vypočítávat povolanější, ale podívám se na to, jestli jsou Třiobule, jak je promuje plakát, vůbec dobrým filmem.

Jednička a dvojka vznikly těsně po sobě, konkrétně v letech 2008 a 2009, na další pokračování jsme museli více než dekádu čekat. Od toho se odvozují i starosti, kterým ústřední hrdinové čelí. Kryštof Hádek a Tereza Ramba jsou teď manželé, mají spolu dvě děti a další je na cestě. Po smrti starého Michalici, který se alespoň prostřednictvím voice-overu Václava Postráneckého v některých scénách vrací, se snaží vést rodinné vinařství, ale moc dobře se jim v podmínkách tvrdého kapitalismu nevede. Film se opakovaně snaží dloubat do současných poměrů, kde se lidé okrádají a nedokážou ocenit kvalitu – jenže zůstává u dojímání se nad domnělou nezkažeností venkova, kam až měšťáci přinášejí pochybné móresy. Jedná se tak o jednu z mnoha rovin, v níž snímek nekonfliktně klouže po povrchu.

S neuspokojivou rodinnou i podnikatelskou situací zase jednou zamíchá podvodníček v podání Lukáše Langmajera, který nespokojenému páru nejen pomůže se sklizní, ale z osobní motivace přitáhne do vinohradu i otravného Slováka (Braňo Deák), který vytvoří řadu problémů. Hodnoty přátelství a vyčůranosti ale nakonec budou samozřejmě slavit úspěch. Potenciálně zajímavé problémy (předsudky vůči ženě-vinařce, snaha dostát odkazu předků, potměšilé sousedské vztahy a takové to vesnické kradeníčko) jsou však důsledně ohlazovány, aby nedejbože nekazily hezky barevnou reklamu na Pálavu a leckdy zdlouhavé popisy vinařských postupů.

Že nastíněná témata nejsou důsledně rozpracována a sporné situace končí nestřídmým klopením „pohárků“ by vzhledem k žánru nebyl zas takový problém. Horší však je, že tahle komedie není vůbec vtipná a romantika zase dojemná. Pokusy o hlášky nepadají na úrodnou půdu a spíše poklidná, příjemná atmosféra způsobuje, že film nenásilně uteče ke konci. Romantické i rádoby napínavé linky jsou však zcela banální, nezajímavé a neoriginální – i když nutno uznat, že oproti většině konkurence z ranku našich romantických komedií téměř nesklouzávají do trapnosti a sexistickému hnusu. Všechny dílčí příběhy jsou navíc (na naše poměry) vcelku důsledně dohrány do konce, což určitě cením.

Na příznivce série čeká několik známých momentů a pomrknutí. Opět se leckteří hrdinové pohybují i na hranici zákona a v patách jim jsou poloschopní policisté. Právě na postavě mladé policistky (Lumíra Přichystalová) se ukazuje řada prvků celého filmu: Hned první záběr ji ukazuje nahou zezadu, jako kdyby snad mladá příslušnice musela být definována jen svým tělem. Její další výstupy variují mezi stereotypem tvrdě se tvářícího, leč neschopného policisty a citlivého strážce zákona, který chápe lokální poměry a skutečně pomáhá a chrání. I její linka však musí být poměrně zbytečně romanticky uzavřena. Vnímavý divák tak zůstává zmaten – na jednu stranu se dočkal naplnění několika stereotypů, zároveň se však nejednalo (jen) o tradičně uslintaný pohled na mladou snaživou ženu. A takto na půli cesty zůstává celý film.

Z něj si tak nakonec odnesete hlavně množství leteckých záběrů na vinohrady a slunce vycházející nad panenskou jihomoravskou přírodou. Sluší se ještě zmínit nekonzistentní používání nářečí, konzistentní používání product placementu a řemeslné kvality, které jsou na poměry současné tuzemské produkce přece jen nadstandardní. Konzervativní scénář se do žádných neprobádaných vod nepouští (což je oproti ze řetězu utrženému Bourákovi možná i plus), takže jsem na nějakých 45 procentech a je jen na vás, jestli je takto nekonfliktně předložená celovečerní reklama na veltlín podle vašeho gusta.