Tohle se nebude psát lehce. Kdo viděl trailery, nebo si o novém kousku Petra Zelenka něco přečetl, musí být docela zmatený. Doporučuju na všechno zapomenout a nechat se unášet další meta- mystifikací od mistra tohoto pseudosubžánru.

Bavil vás Rok ďábla nebo Karamazovi? Pak pro vás mám dobrou zprávu: Hurá do kina!

Ztraceni v Mnichově: FOTOGALERIE

Z příběhu neprozradím nic. Spoilerování se totiž zvlášť v tomhle případě krutě nevyplatí a dost možná už teď víte víc, než by bylo vhodné. Papoušek Eduarda Daladiera, investigativní novinář a nestandardně vyprávěná zápletka o jejich přátelství a českém traumatu z Mnichovské dohody. Zní to bizarně a v mnoha ohledech to i bizarní je - jakmile se ale naladíte na hru, kterou Zelenka už (poněkolikáté úspěšně) rozehrává, přistihnete se, jak s tupým úsměvem zíráte na plátno a užíváte si každou minutu.

Kmetovsky řečeno, je tomu už dávno, co tohle nějaký český film nabídl.

O řemeslné kvality se nemusíme bát. Zelenka si dlouhodobě udržuje vysoký standard. Zároveň se ale vyhýbá samoúčelné umělecké exhibici - kamera, hudba, střih, nikdo se nepouští do přehnaných ekvilibristik a všechny složky filmu šlapou směrem ke sdělení hlavní myšlenky - autorské vize o Mnichovu. Pro herce v čele s civilním Martinem Myšičkou platí totéž.

Přehrajte si trailer Je fascinující, jak dokáže Zelenka pracovat s mystifikací diváka i samotných postav. Jeho pohrávání si se skutečností i filmovou realitou fikčního světa je i po všech jeho předchozích dílech stále dostatečně nápadité a úderné. Ze začátku filmu se může zdát, že v detailech pořád něco nesedí a celé to probíhá sice jasně, ale přesto jaksi podivně. Ale ne, milý diváku, Zelenka to neposral, to si jen s tebou pohrává a všechno nakonec uspokojivě vysvětlí.

Abych nepůsobil úplně nadšeně (přestože nadšený jsem) - zejména ve třetí čtvrtině začne téhle krasojízdě trochu docházet dech a nápady se už nevalí takovým tempem jako doposud. Střihačské nůžky tam mohly šmikat trochu rychleji a o deset minut kratší stopáž by ničemu nevadila. Ale asi sami cítíte, jak křečovitě hledám šmouhy na jinak výtečně vyleštěné výkladní skříni českého filmu. Povinnost nejen pro všechny knoflíkáře!