Čistě aritmeticky je možná brzo (tuším, že pár uživatelů mi tuhle dlouho rozmýšlenou volbu dá sežrat). Jenže čas dneska letí pekelně rychle – Frat Pack se už v podstatě přesunul do encyklopedií a historizujících publikací. Do minulosti. Jeho členové se rozutekli, na místo téhle bandy přišla banda další (ano, Apatowovci), užila si své dva tři roky absolutního zájmu a už taky pomalu dodejchává. Obličeje se holt střelhbitě střídají.

Zprávař se tak už pomalu stává důležitým dokladem své doby. Kdo by to byl řekl do filmu, kde Will Ferrell celou minutu rozchází erekci přímo před očima Christiny Applegate. Tenhle gag mimochodem přesně vystihuje podstatu Ferrellova komediantství. Buranský, velký šašek se ocitá uprostřed náznakově definované scény a válcuje ji jako buldozer svou svéráznou improvizační schopnosti. Občas v ní začne meditovat o velrybí vagíně, občas o podřadnosti druhu zvaného žena, jindy o své nehynoucí kráse. V roli šovinistického prasete ze San Diega, vyřvávajícího se co chvíli ze svých emocí, každopádně přesně nachází kompromis mezi trapností, přepáleným modelováním legrační figury a osobní exhibicí, během níž musí všichni klidit stranou.

Pokud Ferrell, pak Zprávař. Štempl V.I.M. ale pochopitelně nemíří jen za ním, za lahůdkovou retrostylizací, naplno roztočeným hláškometem a za řadou neimprovizovaných, ale naopak precizně vymyšlených gagů („Rone, a co je to ta láska?“, koncert na jazzovou flétnu). Stěžejní je samozřejmě TA SCÉNA, ve které se sejde skoro celý Frat Pack, plus pár duší s ním spřízněných. Jen si můžete odškrtávat, kam až to dotáhl Ben Stiller, v jakou hvězdu se vykecal Vince Vaughn a jak pořád nezmizel z povědomí Luke Wilson (i když jeho, bohužel absentující brácha, stálá to součást Frat Packu, září několikanásobně víc).

A protože pár chvil před tím odkopl psa do řeky Jack Black, vedle Ferrella své kamenné komediantství piluje Steve Carell a na velkou roli trpělivě čeká Paul Rudd (nakonec se pár hlavních úloh dočkal), rovná se Zprávař defilé jedné silné generace komiků, která svou sehranost dokázala přetavit v několik osobitých komedií s jasně rozeznatelným rukopisem. Prakticky ze všech zmíněných bavičů se staly velké hvězdy, známí sólisté, kterým se taškařice šijí na míru. I proto je asi nemožné je znovu poskládat dohromady. Nenechají se vehnat do jednoho filmu, aby zahájili definitivní útok na bránice všech zemí ve stylu Expendables (ani Stiller v jinak velmi fratpackovské Tropické bouři tuhle misi nezvládl). Z tahounů i přicmrndávačů se vyrýsovala velká jména, za která se nedoplatíte, a pochopitelně i velká ega, která se těžko můžou ještě vejít do jednoho jediného bijáku.

Alespoň že tu máme Zprávaře, jenž zdokumentoval nejen jejich fyzickou existenci, ale i esenci humoru, který Stiller, Ferrell a spo. vyznávají. Slibovaný druhý díl by bodl.