Příběh Hugha Glasse zná v Americe spousta lidí. Bájný zkazek o síle lidské vůle podle skutečných událostí, ve kterém se legendární stopař a lovec doplazil s vážnými zraněními dvě stovky mil do nejbližšího tábora - skrz divočinu a indiánská území, poháněn touhou pomstít se těm, kteří ho ve chvíli nejtěžší opustili. Že se to čte jako scénář parádního filmu? No aby ne!

Iñárritu přitom není první, koho napadlo natočit o Glassovi film, jeden takový totiž vzniknul už v sedmdesátých letech. Iñárrituův návrat o dvě staletí zpátky, do roku 1823, však od začátku provázela aura nekompromisního bijáku, ve kterém ze sebe herci vydají maximum. Za kamerou stojící Lubezki se rozhodl točit jen s pomocí přirozeného denního světla, Iñárritu zase chtěl točit sto procent filmu na odpovídajících lokacích, a tak se z jednoduché přírodní epopeje stalo úmorné několikaměsíční natáčení s rozpočtem 135 milionů dolarů. Díky nejnovější kameře s bambiliónem pixelů a širokým objektivům budete mít pocit, že jste přímo ve filmu. Je to jako kdyby vynalezli GoPro už v devatenáctém století. Jako kdyby byl Hugh Glass prapraprapradědečkem Beara Gryllse, ovšem se zapnutým cheatem na nesmrtelnost.

Pokud vás tahle představa nenalákala a Glassův duel s medvědicí vás v trailerech zanechal chladnými, těžko vám Revenant v kinech nabídne osvícení. Je to film, na který musíte mít chuť. Totiž náladu vrátit se do dob, kdy se nikdo neholil ani nekoupal, protože nebyl čas ani příležitost. Do dob, kdy luk a šípy pořád ještě vyhrávají nad puškami se střelným prachem. Do dob, kdy vás příroda zfackovala bez vyzvání a na divou zvěř nikdo nedělal ťuťuňuňu... První dvě scény jsou stejně tak namlsávací jako definující. Ano, dravá kamera, skvělá choreografie akčních scén a bezchybný střih vás připraví na velkolepou jízdu. Od režiséra, který ve svém předchozím snímku (Birdman) nestřihnul ani jednou, je to důkaz o dokonale zvládnutém konvenčním řemesle. Zároveň ale obě scény navozují onu hutnou atmosféru, která se vám přisaje na kůži. V těchhle časech byste zkrátka dovolenou trávit nechtěli - buď byste zdechli při nošení těžkých balíků po horách, skalpovali by vás indiáni, nebo by vás pro neschopnost zastřelili ostatní muži z posádky.

Budování téhle neúprosné reality se odbude překvapivě rychle. On ale stačí jeden pohled do tváře DiCapria nebo Hardyho a všem je jasné, že devatenácté století v amerických horách je každodenním soubojem o koryto a o život. Dokonce i zarostlý Domhnall Gleeson si tu dovede jako generál Henry zjednat respekt. Jenže pak přijde zvrat - DiCapria při rutinní obchůzce zle potrhá medvědice a jeho život visí doslova na vlásku. Mizerná situace pro partu lidí, která byla nucena po brutálním indiánském útoku opustit loď a po svých prchá skrz náročný horský terén. Henry nakonec zhasínajícího Glasse nechá se sobeckým a rasistickým Fitzgeraldem (Tom Hardy) a mladým zelenáčem Bridgerem. Mají zařídit, aby Glass odešel z tohoto světa v klidu a pokoji. Což si ovšem Fitzgerald vyloží po svém.

Tady je možná potřeba zmínit, aniž bychom jakkoliv dál spoilerovali, že Glass má ve filmu ještě indiánského syna. I ve skutečnosti si vzal indiánskou dívku za manželku, ale film tohle pozadí rozvádí za hranu fikce a dává Glassově výpravě a zmrtvýchvstání další motivaci. A z Fitzgeralda dělá trochu černobílejšího záporáka. Skutečný Fitzgerald totiž jen nechal Glasse napospas osudu a zdrhnul, což je chování, které sice v dnešní době odsuzujeme, ale tehdy každý tak nějak kopal za sebe a nebylo dne a hodiny, abyste věděli na beton, že v nejbližších pár minutách nepřiletí šíp nebo tomahawk. Horalové byli drsní a všehoschopní muži, zároveň jim ale bylo jasné, že operují na území indiánů a kradou jejich zboží a zemi. Tohle nejsou fešáčtí kovbojové s opakovačkami nebo revolvery. Po každém výstřelu je potřeba do hlavně znovu nasypat střelný prach, přičemž během téhle operace do vás zkušený indián stihne vystřílet svoje iniciály. Pokud jste tedy přečíslení, prostě zdrháte. Kámoši nekámoši.

Fitzgerald ale provede něco mnohem horšího, co lze omluvit snad jen směsí extrémního sobectví a zbabělosti. Není divu, že se Glass po krátkém dýchánku mezi životem a smrtí doslova vyhrabe z vlastního hrobu a vydá se na cestu za pomstou, která je nejlépe servírována za studena. Nečekejte ale žádnou vendetu á la Kill Bill. Tenhle film je hlavně o plazení, jak říkal Cival, a taky o tom, že když máte důvod žít, můžete být stejně nerozbitný jako Terminátor nebo Rocky.

Od chvíle DiCapriova zmrtvýchvstání se může stošedesátiminutový film pro někoho zvrhnout v pozérské cvičení, ve kterém hraje prim éterický soundtrack, trpělivá kamera a hlavně mírně přehrávající DiCaprio. Leo už za svou kariéru schytal hodně faulů, a tady si logicky ukousnul velké sousto, protože v celé řadě scén je v záběru úplně sám a musí funět, chrčet, skřípat zubama, řvát, trpět, topit se, operovat se nebo znovu a znovu umírat. Není to nic příjemného na dělání ani na koukání, ale DiCapriova umanutost je v tomhle přímočarém příběhu tím největším tahákem. Je vlastně docela jedno, jak moc to konkrétně jemu věříte. Až bude zhruba v půli cesty s chutí baštit stále teplá bizoní játra nebo vyvrhávat koně, získá si vás stejně jako televizní dobrodruh Bear Grylls. A co na tom, že je občas poznat CGI nebo že tušíte, jak moc lidí ze štábu v danou chvíli umaštěného a zkrvaveného DiCapria sleduje?

Kdo chce, přestane tyhle věci za oponou vnímat poměrně rychle. Jediného, co ho možná občas vytrhne z Glassova krutého světa, jsou setkání s jeho zesnulou manželkou, která jako by zmoženého dobrodruha lákala na druhou stranu. Je to trochu banální a předvídatelné, ale tenhle film není o cíli, je o cestě, která je plná plazení, rozjímání a utrpení. Z principu nemůže působit svižným dojmem, stejně tak nemůže být prosta odboček nebo náhodných setkání. Iñárrituův film přesto nepůsobí rozvlekle, protože vám místo dialogů tlačí do očí panoramata americké divočiny a skrz Hardyho ustrašenou oční konverzaci s Bridgerem, poté co oba dorazí do Henryho tábora, stihne film prozradit víc, než je ve skutečnosti potřeba. A víc Iñárritu nepotřebuje, ostatně třeba i Až na krev si vystačilo s minimem dialogů, bylo potřeba jen postavit kameru někam do dáli, pozorovat postavy a vstřebávat ducha doby.

Přehrajte si trailer A mučte si mě chlebovou polívkou, na mě to funguje skvěle. Je mi úplně jedno, jak museli Iñárritu s Lubezkim lovit světlo, audiovizuál tohohle filmu je úchvatný a zaslouží si to největší plátno, jaké seženete. Samotný svět Revenanta je natolik hmatatelný, i se všemi CGI obezličkami, že je ohromně fascinující ho sledovat z pohodlí plyšového křesla kinosálu, a tak nějak držet DiCapriovi palce, i když jsou jeho zaťaté zuby a pěsti občas zaťaté až příliš. Ano, honba za Oscarem je nepřehlédnutelná, ale tyhle ambice vyprávění nijak výrazně nepřekáží a DiCaprio je jako überhoral bez problémů uvěřitelný.

Největší překážkou tak bude pro většinu diváků Iñárrituovo uchopení. Do malickovského meditování má pořád ještě hodně daleko, ale kdo čekal po upoutávkách ultimátní duel dvou těžkých hollywoodských vah, ten může být poměrně zaskočen pomalým tempem a nadměrným počtem scén s "čuměním do dáli". Nadávejte si tomu do artu nebo pozérství, ale obojí je podle mě vedle jak ta jedle. Tempo diktované blockbustery je pouhým zvykem, nikoliv vynucovaným pravidlem. A že DiCaprio nestíhá Hardymu nebo digitální medvědici? Ono není těžké zazářit v deseti minutách filmu a hrát hlavně širokými zády, skryt pod huňatou kožešinou (to platí o medvědovi i Hardym). DiCaprio možná toho Oscara nedostane, ale rozhodně film táhne od začátku do konce. Lidi s poruchou pozornosti možná nezatleskají, ale Inarritu si svoje publikum najde. Jen má tu smůlu, že pro festivalový potěr je Revenant až příliš natřískaný hvězdami a penězi, pro blockbusterové harcovníky je zas na povrchu příliš prázdný. Prostě ani ryba, ani rak.

Je snadné se do Revenanta trefovat, je poměrně těžké objevit jeho kouzlo. Záleží jen na vás, kterou stezkou se vydáte. Já osobně jsem film zhltnul jako parádní šestákový román a na pár podobných mám ještě místo. Čím víc lovíte důvody pro výpravu do kina v obsazení (před či za kamerou) a čím lhostejnější jste k samotné zápletce a prostředí, které ji obklopuje, tím pravděpodobnější je, že vás Revenant neosloví. A možná dokonce i naštve.