Když se ve filmu sejdou Mark Wahlberg a Russell Crowe, člověk tak nějak očekává alespoň standardní zábavu. Zkrátka něco, za co rád obětuje těch pár korun v kině. Jeden má Oscara za Gladiátora a obrovský herecký rejstřík, druhý je momentálně jednou z největších hvězd. Tohle by se zkrátka do průměru mělo dostat bez problémů, i kdyby si Wahlberg s Crowem celou dobu povídali o tom, čím doma myjí záchod.

Bohužel se ale tahle představa ukázala jako mylná. Detektivka Zlomené město ještě pár týdnů před premiérou vypadala poměrně lákavě. Hodně zajímavý casting, za kamerou celkem šikovný režisér a navíc žánr, jenž filmaři v poslední době poměrně opomíjí. Pokud by však měl v roce 2013 vypadat tak, jak nám ukazuje Allen Hughes, možná je dobře, že na něj producenti trošku kašlou. Zlomené město totiž kriminálkám rozhodně nedělá dobré jméno.

Ale začněme pozitivně. Wahlberg i Crowe jsou ve svých rolích velmi dobří. Ten první hraje svého klasického drsoně, co nejde pro ránu daleko, snaží se vyhýbat chlastu a být dobrým manželem, od začátku je ovšem jasné, že se hodně přemáhá a že ve svém živlu je spíš na ulici, kde může mlátit lidi. Takhle jsme Wahlberga viděli už několikrát, zatím se to však neokoukalo. Sice jsází evidentně trošku sázka na jistotu, ovšem lepší, než kdyby jako producent experimentoval a do hlavní role nacpal třeba Jacka Blacka. Crowe se taky nijak zvlášť nesnaží, ale jeho charisma stačí k tomu, aby mu člověk uvěřil ambiciózního starostu, navíc tu má i pár scén, v nichž pouhým pohledem naznačí, že když jsou vypnuté kamery a nikdo se nedívá, umí být i pěkná svině. Společné scény těch dvou jsou spolu se solidními dialogy (ten o mužích a psech je fakt parádní) na Zlomeném město to nejlepší. Respektive to jediné dobré.

Přehrajte si trailer Ve všech ostatních směrech jde totiž o mizérii. Padesátimilionový rozpočet na Zlomeném městu není nikde vidět a celou dobu budete mít nejspíš pocit, že koukáte na druhořadou televizní detektivku plnou prázdných keců se dvěma průměrnými akčními scénami, které mají dohromady asi tři minuty. Je tu sice hodně postav a obsazených obvykle velmi slušní herci, ale nikdo z nich nemá v podstatě co říct. Všichni sice pořád mluví, avšak po chvilce pravděpodobně zjistíte, že vás vůbec nezajímá, co říkají. Tvůrci se sice snaží tvářit, že s jejich filmem proniknete do zákulisí vysoké politiky, bohužel aktuální starosta i jeho protivník, všichni poradci nebo šéf policie jsou natolik nezajímavé postavy, že je člověku vlastně úplně jedno, co se s nimi stane, jestli se dožijí závěrečných titulků nebo se v sedmdesáté minutě stanou obětí mimozemského únosu a do řitě jim někde na Venuši aplikují anální sondu. Když jsem se po hodině podíval na hodinky, zjistil jsem, že za minulých šedesát minut stihl Mark Wahlberg akorát tak chodit s foťákem na krku a sledovat, co dělá starostova stará.

Zvrat, jenž by ze Zlomeného města mohl udělat zajímavý thriller, přichází strašně pozdě a bohužel ho budete vyhlížet tak s půlhodinovým předstihem a s celkovým rozuzlením politické patálie, v níž se vytahují ze skříní roky staří kostlivci, to je úplně stejné. Zlomené město by chtělo být dramatem drsňáka, jenž hledá na ulicích vykoupení a chce bojovat za správnou věc až do posledního dechu, ale na rozdíl třeba od slavného Serpica to dělá takovým způsobem, který diváka absolutně nestrhne a po emocionální stránce nefunguje, i když by si tvůrci nejspíš hodně přáli, aby tomu bylo jinak.

Dva skvělí herci v hlavních rolích zkrátka nestačí. Crowe i Wahlberg sice odvedli v rámci možností skvělou práci, ale když musí pracovat s nudnými postavami, průhledným příběhem a režisérem, který nedokáže budovat napětí a přitom chce točit detektivní thriller, tak to prostě dobře dopadnout nemůže.