O FILMU
Už je tomu sice pár let, ale rány pořád ještě bolí – když vám zemře osmiletý syn, není lehké se s tím vyrovnat. Telly (Julianne Moore) by mohla vyprávět – poslední měsíce vysedává u psychiatra a léčí si svoji bolavou duši, která se se ztrátou člena rodiny stále nemůže vyrovnat. Když už se zdá, že myšlenkami zapadne do kolejí běžného života, jednoho rána se vzbudí a první, co jako obvykle spatří, je rodinné foto. Na tom pochopitelně není nic zvláštního, kdyby si nebyla tak jistá (a věřte tomu, že zatraceně), že ještě včera byl na fotce vedle manžela i její syn. Co se děje? Otázky směřované na manžela jsou s údivem negovány – „Jaký syn? My jsme přece nikdy neměli syna!“. Stejnou odpověď pro ní mají najednou i její psycholog, prázdná rodinná alba, videokazety, dokonce i přítel, s jehož dítětem si to její hrávalo na pískovišti. A dokonce zapírá, že by kdy nějaké dítě měl. Možnosti jsou nasnadě – buď se Telly naprosto pomátla nebo je to všechno jedna obrovská a zapeklitě promakaná konspirace. Nebudete tomu věřit (nebo naopak budete, přece jen jsme diváky zvyklými na ledaccos ;), ale správná odpověď je za b) a Telly musí hodně rychle zjistit, kdo jí takhle ošklivě ubližuje a proč to, u všech svatých, vlastně dělá. A určitě bude ochotna jít přes mrtvoly, protože tohle se prostě nedělá…