„Od malé nevěry jsme se dostali k významu existence,“ glosuje s úsměvem jedna moudrá, byť vedlejší postava právě probíhající dialog a vlastně tím i trefně popisuje princip tohohle Allenova majstrštyku. Je to vztahovka a konverzační komedie, tak trochu koketující se soudničkou ale i hutnou psychologickou sondou do velkoměstských duší, ztracených mezi láskami, nevěrami, touhami i (ne)Naplněnými životními sny. Poměrně jednoduché příhody svých hrdinů ale dokáže odvyprávět s takovou grácií a suverenitou, že zvládne trefně reflektovat ty nepalčivější otázky naší existence.

A to tak poutavým způsobem, jaký opravdu umí jenom Woody Allen. Newyorský neurotik se v rámci své šedesátileté kariéry a padesátky režijních počinů nacházel v osmdesátých letech stále na vrcholu svých tvůrčích sil. A čtyři roky po brilantním, nečekaně optimistickém a láskou prosyceném Very Important Movie Hana a její sestry vyrukoval s mnohem cyničtější a bezvýchodnější, ale v jádru asi pravdivější studií lidských slabostí ve Zločinech a poklescích.

Základem jsou dva zdánlivě nesouvisející a i svou váhou nesrovnatelné příběhy. Zatímco úspěšný doktor ve vysokém společenském postavení přemýšlí o tom, že si najme vraha a nechá jednou provždy odstranit ze světa svou otravně hysterickou milenku, problémy postavy Woodyho Allena z druhé linky jsou mnohem přízemnější – zoufale touží vyrobit si milenku ze své spolupracovnice a do toho trpí během natáčení filmu o svém nafrněném švagrovi. Byť struktura proplétání těchhle dvou příběhů není nějak matematicky promyšlená, organicky se propojuje v plastickou úvahu o životních vzletech, pádech i řadových škobrtnutích, kterou opravdu nejlíp vystihuje wikipedické žánrové zařazení jako „existenciální drama/komedie“.

Allen tak znovu oslňuje brilantně vystavěnými dialogy s precizními pointami a parádním komediálním timingem, nezřídka v nich ale odbíhá k univerzálnějším úvahám o morálce, vině, trestu, ale i vlastní touze po štěstí a pohodlíčku. Nepochybně se o podobný soulad mezi humorem a vážnými otázkami jsoucna a našeho bytí pokoušel najít rovnováhu i v řadě následujících filmů, vlastně to zkouší dodnes. Výsledný tvar ale už asi nikdy nebyl tak živý a zábavný, tak aby dokázal v jednu chvíli rozesmát fekální historkou nebo pobavit romantickým archetypem, ale přitom opravdu uhranout obecnou úvahou o tom, jestli boží mlýny vážně melou a jestli mají mravní imperativy, příkazy víry nebo morální pochybení sílu zmučit nás až do naprostého vyčerpání, nebo jsou to jen subjektivní kategorie v naší mysli.

Zločiny a poklesky bych zařadil do top tři nejlepších mistrových snímků, což v tak bohaté filmografii jedinečného autora se čtyřmi Oscary (a čtyřiadvaceti nominacemi!) samo o sobě vypovídá o výlučných kvalitách. Za vidění ale stojí hlavně proto, že opravdu jen těžko můžete najít film, který zvládá tak dokonale spojit hravou komedii s plnokrevnou výpovědí o nejpalčivějších otázkách našeho bytí.