Skoro všichni mladí herci a herečky, kteří před kamerou spoléhají na svůj hezký ksicht a zástupy věrných fanoušků a fanynek, dřív nebo později zjistí, že stárnou. A že se na jejich místo cpou mladší. Jak z toho ven? Jednoduše, stačí natočit něco úplně jiného, než na co jsou fandové zvyklí a pokusit se ukázat, že ten hezký ksicht není to jediné, co můžou Hollywoodu nabídnout. Teď se v téhle situaci octl Zac Efron. Od jeho Muzikálu ze střední sice už uběhla spousta let, ve filmovém světě je ale pořád zapsaný spíš jako hezoun než herec, jehož je potřeba brát vážně. A právě to chce změnit s dramatem Zlo s lidskou tváří. A vlastně se mu to daří. Stačí to ovšem na dobrý film? 

Zlo s lidskou tváří je příběh Teda Bundyho, magora, který oficiálně zavraždil třicet lidí, neoficiálně jich však bylo mnohem víc. Terorizoval celou Ameriku, do rukou policie se dostal víceméně díky náhodě a když ho v roce 1989 posadili na elektrické křeslo a uškvařili mu mozek, většina civilizovaného světa si oddechla. Tenhle film ale není o tom, jak žil, jezdil po Spojených státech a vraždil ženy. Je o tom, co dělal, když měl volno. 

Zlo s lidskou tváří: FOTOGALERIE

Režisér Joe Berlinger natočil před lety nepříliš povedené pokračování Záhady Blair Witch, ale nebylo by vůči němu fér přistupovat k jeho novince s nějakou nervozitou. Z Berlingera se totiž časem stal respektovaný dokumentarista a na kontě má třeba i skvělé Metallica: Some Kind of Monster nebo nominaci na Oscara za dokument o vraždě tří dětí Ztracený ráj 3: Očistec. Ten chlap filmy točit umí, jen obvykle takové, které moc lidí nevidí. A ke Zlu s lidskou tváří přistoupil do značné míry jako ke svým dokumentům. 

Berlinger se zaměřuje na Bundyho jako na člověka, který měl velký šarm, líbil se ženám a byl si toho vědom. Dovedl se vetřít do jejich přízně, dokázal je „donutit“, aby se do něj zamilovaly. A užíval si to. A nejvíc s dlouholetou přítelkyní Liz Kendall, ta netušila nic o tom, co dělá, když není doma a že na jeho rukách je krev spousty nevinných. Popravdě Bundyho vraždy vůbec nevidíme, místo toho Berlinger divákům ukazuje sympatického pohodáře, jenž má rád svou přítelkyni i její dítě, má kamarády, studuje právo a nejspíš ho čeká zářná kariéra. Koho by sakra napadlo, že čas od času zabije nějakou mladou ženu? 

Zac Efron odvádí na plátně naprosto skvělý výkon a do role muže, který nemá nouzi o pozornost žen a umí se jim dostat do hlavy, sedí naprosto přesně. Právě díky jeho herectví a Berlingerově režijnímu přístupu dovede člověk pochopit, jak se mohlo Bundymu povést absolutně zblbnout nejen Liz a své okolí, ale i půlku Ameriky. I když mají v poslední třetině policisté v rukách nezvratné důkazy, i když soudce i porota ví, že Bundy je vrah a skončí ve vězení nebo odsouzen k smrti, on sám pořád zůstává tím charismatickým sympaťákem s okouzlujícím úsměvem, díky němuž je velmi snadné uvěřit, že není vinný. Skutečného Bundyho pak Efron ukáže jen na jeden jediný a velmi krátký moment. A vcelku z toho mrazí. 

Bohužel tahle snaha hrát si s divákem podobně, jako si Bundy hrál se svým okolím, zase až tak dobře nefunguje. Zlo s lidskou tváří má rychlé tempo, Efron je skvělý, Berlinger umí mrazivou atmosféru i strhující scény (útěk od soudu je super). Divák však ví, co byl Bundy zač. Možná ne detaily, ale hrát dvě hodiny hru, ve které se tvůrci pokouší publikum přesvědčit, že „takhle hodný a sympatický mladý muž přeci nemůže být vraždící zrůda“ zkrátka nejde. A stejně tak rychle se okoukají i scény s ostatními hrdiny, kteří si odmítají připustit krutou realitu. A bohužel nic moc dalšího krom nadprůměrného řemesla a velmi dobrého Efrona tu není. To samo o sobě samozřejmě není málo, bohužel Zlo s lidskou tváří jakoby všechno vsadilo na jednu kartu a v půlce se ukázalo, že to bylo málo. 

Přehrajte si trailer Celkově jde určitě o nadprůměrný film, který rozhodně vypráví pozoruhodný příběh. Naneštěstí sám sobě podráží nohy tím, jak se strašně pokouší tvářit nejednoznačně u tématu, u něhož o nějaké nejednoznačnosti nemůže být řeč. Sledovat, jak společnost reagovala na Bundyho šarm a výstupy před soudem, že mu skoro až uvěřila nevinu, je jedna věc, ale snaha nutit diváka, aby tuhle hru s tvůrci hrál až do konce, zkrátka úplně nevychází.