Mike Flanagan je bezesporu talentovaný režisér, jeho předchozí horory Nepřítomnost a Oculus se ale s velkým nadšením nesetkaly. A nová pecka Zlo nikdy nejspíš dopadne stejně, přestože se o úplný propadák nejedná a vnáší do zatuchlého hororového žánru závan neobvyklého odéru.

Ústřední postavou filmu je malý Cody, který to v životě nemá lehké. Už poněkolikáté se stěhuje k novým pěstounům, což trkne i nezkušeného fandu hororů – je jasné, že s roztomilým capartem není všechno v pořádku. To zjistí i jeho noví opatrovníci, když v noci začnou v domě létat kouzelní motýlci, o kterých Cody sní. Pojem „živé sny“ u něj totiž nabývá zcela nových rozměrů. A jelikož se díváme na horor, není asi třeba dodávat, že vystresovaný prcek často nesní jen o motýlcích…

O Codyho hlavním traumatu se dozvíme hned na začátku, přesto trvá skoro hodinu, než se akce rozjede. Do té doby po sobě rodinka jen smutně pokukuje a vlastně se nic neděje. Je sice super, že hororová atmosféra nestojí jen na laciných lekačkách, ale ona bohužel nestojí vůbec na ničem. Divák ví, co se děje a že brzo něco vyskočí, ale musí na to čekat neúnosně dlouho. Finální pointa je sice nepřekvapivá, ale slušně natočená, takže aspoň závěr celkový dojem určitě nezkazí.

Kráska Kate Bosworth už léta čeká na pořádnou roli a ani tady se jí nedočkala. Totéž platí pro Thomase Jane v roli jejího manžela. Zastiňuje je totiž Jacob Tremblay, současná dětská top star Hollywoodu. Loni bodoval v Roomu a i tady představuje jeden z mála důvodů, proč má smysl film vidět. Jeho vyděšený chlapeček je uvěřitelný a dává vzpomenout na Haleyho Joela Osmenta z Šestého smyslu. Tremblay se tak rozhodně nemá za co stydět, napříště bych mu jen přál trochu zajímavější projekt.

Přestože si Flanagan předchozí odstavce asi nezarámuje, Zlo nikdy nespí není marný film. Pro fanoušky pravověrných a jednoduchých hororů, které nestojí na trapných lekacích scénách a přeřvaném zvuku, se může jednat o slušnou podívanou, co se na plátnech přece jen neobjevuje každý týden. Škoda jen přehršle nikam nevedoucí nudy v prvním poločase a příliš přímočarého scénáře, který by z načrtnutých motivů mohl vyrazit daleko víc.