Rozpad manželství je podle psychologů jednou z nejtěžších forem stresu, jakou lidský život přináší. Ztráta domnělé neotřesitelnosti životních hodnot a partnerského zázemí je zkrátka velká šleha pro většinu z nás. Stejně jako pro čtyřicetiletou Kláru. Ta se už v životě smířila s ledasčím. Třeba že její manžel raději vysedává na záchodě, než aby plánoval, čím ji překvapit k patnáctiletému výročí svatby. Ale rozchod namísto dárku a romantické večeře rozhodně nečekala. Jak se má zachovat? Má začít brečet, dělat scény a zabránit manželovi v odchodu vlastním tělem, jenom aby si udržela chlapa, který o ni ztratil veškerý zájem? Nebo se prostě zvedne, v baru do sebe nalije kýbl mojita a druhý den začne nový život?

Takto začíná Život pro samouky, nová česká komedie režisérky Jitky Rudolfové (Hodinářův učeň). Ta si pro svůj další film vybrala adaptaci knihy Barbory Šťastné Láska pro samouky a na výsledné podobě je to celkem znát. Prim totiž hraje komentář hlavní hrdinky, který v podobě voiceoveru a vložených scén komentuje její vnitřní pochody a nazírání na svět kolem ní. Do hlavní role obsadila roztomilou Janu Plodkovou, která si letos po Ostrově zopakovala postavu ženy, jejíž manželský život se otřese v základech. Zatímco Ostrov sázel hlavně na prověřenou exotickou linku klasického manželského škorpení, v Životě pro samouky je to naopak o běžných životních trablech, randění čtyřicítek v 21. století a o nebetyčné trapnosti s tím související, jejíž intenzita s přibývajícími léty ne a ne polevit.

Klára je v podání Plodkové sympatická ženská se střízlivým odhadem situace a neutuchající chutí do dalšího života. Díky tomu si společně s ní užijete celou řadu nejrůznější trablů rozvedené matky dvou dospívajících dětí. Klára se totiž v novém životě potýká s celou řadou postav a postaviček, tak důvěrně známých že života nás všech: inertní manžel, pubertální dcera, excentrická (rozuměj šílená) matka, ještě excentričtější (rozuměj šílenější) vztahová koučka, otravný šéf a celá řada dalších, zejména mužských obskurních prototypů, vyskakujících na Kláru z Tinderu nebo jiných neprobádaných míst.

Pracuje se pochopitelně s archetypy, které tu a tam sklouzávají až ke karikaturám, což ovsem není z hlediska vyprávění na škodu, protože Život pro samouky není drama, ale odlehčená přehlídka roztodivných životních situací, občas úmyslně nabývajících až groteskní formy.

Život pro samouky ovšem není o zoufalé snaze rozvedené ženy najit nového pana Božského. Ačkoli se literární předloha soustředí právě na randění a trapasy s tím spojené, film jde trochu jinou cestou. Jistě, Klářiny trampoty při hledání partnera si samozřejmě užijete také, jenže postupem času začne Klára zjišťovat, že žádný muž není dokonalý a že hledaní partnera nemusí být životním posláním každé ženy. Rozchod nemusí být zdaleka to nejhorší, co vás v životě potká – právě naopak. Takový chlap totiž nemusí být žádná výhra, ať už jde o sexuálního maniaka s fetišistickou úchylkou (Lukáš Příkazký), svůdného spolužáka s přísnou manželkou (Václav Neužil ml.) nebo sympatického fešáka se zneklidňující dcerou (David Švehlík). Je Muž s velkým M skutečně to nejdůležitější, co má žena v živote hledat? Má smysl po rozchodu propadnout spiritualismu a hledat lásku ve vyšších sférách? Nebo si proste máme zasouložit v křoví někde v parku?

Život pro samouky: FOTOGALERIE

Je možné, že film ani tolik otázek neklade, ale při jeho sledování váš pravděpodobně napadnou. A to je asi největší deviza Života pro samouky – že se v něm třeba trochu najdete a budete Klářiným komentářům zasvěceně přikyvovat. Nebo se alespoň příjemně pobavíte na úkor jeho hrdinů, se kterými rozhodně nemate nic společného. Ale pokud se, milé dámy, v Plodkové alespoň trochu uvidíte, užijete si každou minutu střízlivě zvolené stopáže. A pánové třeba zjistí, že koupit manželce po patnácti letech kytku není úplně o ničem.