k0C0UR

Pokud bychom pokračovali v našem oblíbeném sportu a pokusili se shrnout celý český trailer jednou hláškou z jeho průběhu, pak bych pro dnešek vybral tu, kde se zkoušejí šaty a hodnotí se jejich odvážnost slovy „To je moc!“ No vážně, zase je to jednou (nikoliv překvapivě) moc, i když ruku na srdce, většině z vás bude možná o něco málo trapněji než před téměř dvěma měsíci, když Jiří Macháček prvně močil na růže a propouštěl uzdu své baličské fantazii. Každopádně se vracejí staré známé ingredience z českého foršpanového rybníčku ve starých známých poměrech: nesouvisející hlášky v útržkovitých scénách, které se bez ladu a skladu povalují v rámci stovteřinového celku, spousta smíchu, jehož původ je docela nejasný, spousta mudrcování vytrženého z kontextu, nad kterým zůstává rozum stát. A dojde i na přežírání se ve stylu nejdepresivnějších dnů Bridget Jonesové (aneb každý z nás má jistě pět tisíc, aby se obklopil takovou horou zbytečného jídla, rozložil ho pečlivě na postel a nechal se nafilmovat s rozpůleným párkem před pusou). Občas je to vtipné málo a občas ještě o něco méně. A čas od času se někdo z ansámblu vytasí s hláškou, která zřejmě vypadala dobře na papíře, ale v normální mluvě velmi pravděpodobně neexistuje (a proto zní opravdu hloupě). Mezi řádky (a i mezi řádky předchozích projektů) lze naštěstí vyčíst, že Jiří Vejdělek režijními kvalitami nespadá do ranku Zdeňka Trošky a jeho hroší zábavy, a tudíž alespoň vizuální stránka a některé záběry obstojí v porovnání s českými výkvěty uplynulých měsíců a let (nehledě na to, že ke konci se trailer poměrně rozjíždí i hudebně). Obsahově ale nelze soudit na nic než na „rozvernou komedii o ženách a mužích“, což je v našich končinách kombinace dočista smrtelná. A tak nezbývá než prosit a doufat. Jako vždy. I když s opět stejným Jiřím Macháčkem v „humorné“ plné polní je to spíš o doufání v zázrak. Sundej tu košili!