Všem je nám v redakci MovieZone přes třicet (snad to pro někoho není šokující informace), což z nás dělá absolutní odborníky na devadesátá léta, která formovala naše mládí. Samozřejmě spolu s osmdesátkami, které jsme opožděně doháněli. Hltali jsme všechny ty přiblblé seriály s mladými, krásnými, báječnými a bohatými, ale samozřejmě i ze západu importované večerníčky mezi kterými zrovna Želvy Ninja hráli prim. A nebylo to zdaleka jen kvůli znělce fanaticky nazpívané Vilémem Čokem. Prostě to sedlo jak prdel na krunýř - bylo mi třináct a byli tam teenageři, mutanti, želvy a ninjové. Všichni dohromady. Drze se přiznám k tomu, že tehdejší obrázkovou encyklopedii od Panini, kam jste si museli pracně kupovat v trafice nálepky a posléze je se spolužáky šmelit, jsem měl kompletní jako jeden z prvních ve třídě. Hmm, a teď zase zpátky do reality.

Želvy Ninja: FOTOGALERIE

U jakého jiného filmu čekat, že se my třicátníci znovu proměníme ve třináctileté fanboye, než zrovna u Želv Ninja? Tuhle neprůstřelnou ideu pravděpodobně měl Michael Bay, když z pozice producenta zadal režii nového filmu Jonathanu Liebesmanovi. Výsledek sice není, jak je u tohohle rutinéra zvykem, filmovým hororem.Pokud se ale někdo snažil prodat film nějaké cílovce, my jsme to rozhodně nebyli.

Nové Želvy se zcela zjevně chtějí zavděčit novým teenagerům. My veteráni už jsme příliš zhýčkaní, a tak předem odsuzujeme mizerně hrající Megan Fox jako April O´Neil. Megan to z určitých úhlů pořád sluší, ale když říkám, že je její postava plastická, myslím to tentokrát opravdu jen jako pochvalu pro kalifornské chirurgy. Přitom je cílevědomá reportérka bezmála hlavní postavou, protože želváci se zprvu drží zpátky, a tak má Megan plac celý pro sebe. Není divu, protože Will Arnett jí spíš přihrává a William Fichtner se tu jako hlavní záporák příliš nenadře. Má roli asi jako průměrný záporák ve filmových Spider-Manech. Těch Spider-Manech, kde je průměrných záporáků zhruba půl tuctu. Jediným dalším humanoidním hercem, kterého si zapamatujete, tak bude bezesporu Whoopi Goldberg. Každé její zjevení si totiž koleduje o Zlatou malinu a moviezoňácké WTF roku.

Stejně jako filmové adaptace z devadesátých let jsou i nové Želvy Ninja totálním béčkem. Strojené dialogy mnohým hercům zjevně působí fyzickou bolest. Možná i Megan by se tvářila kysele, že ty blbosti musí říkat, jenže botox jí stejně nedovolí prezentovat žádnou emoci. Její rty jako by občas bojovaly se zbytkem obličeje, ale je to předem prohraný duel. Mnohem zajímavější jsou samozřejmě samotní želváci, když už na ně konečně dojde řada. Scénář se nakonec od zažité ideologie příliš neliší, jen ta postava Williama Fichtnera a její ďábelský, leč poněkud krátkozraký plán, jsou tu trochu navíc. Jinak ale můžete počítat s mutagenem, mluvícími želvami i jejich známými povahami - ostražitý vůdčí typ Leonardo, drsňácký Rafael, koumák Donatello a věčně blbnoucí Michelangelo.

Jejich hláškám bohužel chybí výraznější timing a s poskládáním jednotlivých aktů má potíž i film jako takový. Lze to přičítat jakési obecné lenosti, se kterou je tenhle blockbuster budován. Jako by tvůrci věděli, že jim to stejně vydělá spousty milionů a další balík pak přinese vodopád plastových hraček. Tahle sázka na jistotu vyšla, jak dokázaly tržby, ale nechává za sebou hořkou pachuť filmu, který všechno sází na poslední dvacetiminutovku. A vlastně moc nepůsobí jako origin. Spíš jako páté přes deváté, ve kterém nelze prstem ukázat na žádný výjimečný okamžik.

Přehrajte si trailer Ale není divu, protože jednotlivé situace na sebe nijak nenavazují. Prostě jsou vám chlístnuty přes hlavu jako... no jako kýbl se studenou vodou. Trhač sice vypadá impozantně, ale celá jeho příběhová linie jest zbytečně uspěchaná a navíc mu nikdy nevidíme do tváře, takže je celkově prost jakékoliv osobnosti. A i když jeho brnění vypadá skvěle, má na sobě možná až moc čepelí. Je to mix mezi transformerem a ježkem v kleci. V Bayových a potažmo Liebesmanových očích to ovšem není postava, je to pouhý efekt. A to je zásadní problém snímku. Emoce jsou tu pouhým kalkulem a proto vyprchávají dřív, než s nimi stihne režisér vůbec něco udělat.

Nejživější a nejupřímnější je tak snímek v závěrečném akčním finále, kdy chlapci za kamerou začnou dělat to, v čem jsou opravdu dobří. Choreografie bitek je solidní, věci se bortí, věci vybuchují a Megan poletuje vzduchem, případně srandovně vřeští. Pokud jste do té chvíle k jednotlivým želvám nijak nepřilnuli, tady si alespoň řeknete, že se umí svými zbraněmi slušně ohánět. Je škoda, že není akce napříč filmem lépe naředěná, ale to je obecný problém dnešních blockbusterů - jako by už nikdo neuměl vymyslet ty malé bitky a akční střípky, které udržují natěšenost na závěrečné inferno. Místo toho se mlátí prázdná dialogová sláma, aby byl nakonec divák ubit gradující akční scénou.

Na tom adrenalinovém řemesle, které filmu alespoň trochu zachraňuje krk a dělá z něj právoplatného člena blockbusterové ligy, je ale zdaleka nejsmutnější fakt, že se v něm na 80% stopáže perou digitální želvy s digitálním Trhačem a za nimi ubíhá digitální New York. Nelze si nevzpomenout na devět let starý animák TMNT, ve kterém je třikrát tolik akce a hlášek, co v Bayově "remaku". Tenkrát Želvy pohořely, teď lámou rekordy. Svět je divný a mě už není třináct. Nezbývá než doufat, že na vlně komerčního úspěchu budou mít případné sequely trochu větší ambice než Liebesmanův origin. Já už neomládnu, ale tahle série by mohla dozrát. Potenciál tam někde dole v kanálech určitě je...

---

pozn. KarlaR: Taky jsem na Želvách vyrůstal a měl jsem i to album. Ale je mi 26, ty stařešino!

pozn. KarloviR: To není tím, že seš opožděnej, ale chtěl ses nám, starším a zkušenějším, prostě podobat. Výmluva se přijímá. (imf)