O FILMU

Jsou zelení, umějí kung-fu a mají rádi pizzu. Představovat Želvy Ninja by bylo vážně zbytečné. České luhy a háje byly zasypány komiksem, televizním seriálem a rozličnými tričky, figurkami a ručníky s tématem čtyř bratříčků, kteří se díky radioaktivnímu nálevu proměnili ze čtyř neškodných želviček v mutanty, co chodí po dvou, vesele klábosí a platonicky milují reportérku April O'Neal. Zlaté časy s barevně odlišenýma kámošema Michelangelem, Leonardem, Donatellem a Rafaelem však nabraly pár trhlin, když se fenoménu zmocnil Hollywood a rozhodnul se poslat Želvy z comicsu na plátna kin ve hrané podobě. Ve dvanácti letech jsem to snášel s rozjařeným výrazem ve tváři a měl jsem radost, že Trhač vypadá jako dvoumetrovej naštvanej Japonec, ale po letech je třeba si nalít čisté vody, zvlášť tváří v tvář druhému celovečeráku. April nebyla zdaleka tak sexy jako v komiksu, herci v gumových oblecích byli neohrabaní a ani polobůh Ernie Reyes jr. v roli kaskadérského záskoku nemohl spasit všechny akční scény. Ninja Želvy jsou tak beznadějně odsouzeny do pozice dětského guilty pleasure, které se nevyplatí oprašovat. Mohlo by vám to vehnat slzy do očí. A nebylo by to od radosti.

FOTOGALERIE