Ultra stylové trailery lákající na žánrovku s osobitým puncem způsobily na sítích poměrně velké haló. I na festivalu ve Varech šlo o jeden z těch filmů, o němž se nad pivem hovořilo a na nějž chtělo mnoho lidí, neboť filmů s vlastní tváří není nikdy dost. Teď se navíc Zatracená krvavá láska dostala do širší distribuce a mohou si na ní smlsnout i čeští diváci, je tak na čase se podívat, jestli se na svět vyloupla další pecka, nebo jde zase jednou o snímek, kde se veškerá kvalitní péče vyplácala na vytříbené ukázky.

Příběh odehrávající se na zaprášeném maloměstě uprostřed ničeho nás vrhá do upocené posilovny, kde se den co den lopotí hrdinka Lou s tváří Kristen Stewart. Ta se snaží zpracovat nepříliš ideální vztah s redneck fotříkem s tváří Eda Harrise i tím, že v jejím životě klasicky něco chybí. Jenže najednou se zdá, že tuto emocionálně vyprahlou díru může zaplnit spanilá a osvalená Jackie, která projíždí městečkem, aby se zúčastnila prestižní kulturistické soutěž v Las Vegas a splnila si tak sen. Lesbickou romantiku jako hrom nicméně naruší pár nezáviděníhodných událostí, které odstartují spirálu absurdních i násilných situací.

V Zatracené krvavé lásce je znát mnoho vlivů, kterými se režisérka Rose Glass nechala inspirovat. Scénář i postavy zavání klasickými coenovkami, režie i výprava je protkána Lynchem a některé až hororové scény, jež do příběhu tu a tam vstoupí, jako kdyby vypadly z Cronenbergových nechuťáren. Mimo vliv jednotlivých skvělých autorů je film směsicí i různých žánrů. Klasický příběh stavící na jednoduchém scénáři dával mnoho příležitostí k tomu, aby se režisérka v jednotlivých scénách mohla dostatečně vyřádit a plynule přecházet  z body hororu přes policejní thriller do zasněné romantiky. A občas to proložit řádně psychedelickou scénou, která vše obrátí naruby a divákovi připomene, že si nikdy nemůže být jistý, co bude následovat příště. Jenže taková směs si žádá pevnou ruku a jasnější koncepci.

Tím je hned zkraje potřeba říci, že tenhle mix se ne vždycky daří ukočírovat. Autorka se nebojí být svá a film rozhodně není žádnou jednoduchou feministickou agitkou, jak by se mohlo z některých reakcí zdát. Scénář sice je výrazně předvídatelný, jeho převedení do filmového jazyka ale nikoliv. To má bohužel za následek i nekonzistentní zážitek, kdy je potřeba hodně se naladit na explicitní a často šílené filmové prvky střídající se jako na běžícím pásu. Zprvu se zdá, že příběh zůstane v zajetých kolejích zaprášeného thrilleru, jenže pak se do filmu píchnou steroidy, vše se znásobí a je na divákovi, jak se s tím vypořádá. Někdy je to zábavné, někdy trochu désivé, jenže vjemy i dojmy se střídají příliš rychle na to, abychom mohli pohodlně zůstat v jednom žánru a užít si jej.

Prostý scénář staví hlavně na vzájemném náhodném proplétání se postav, jež si občas dají do držky, občas si tu držku totálně rozšmelcují a někdy se do ní střelí. Je nicméně poměrně náročné v této přehlídce svalů a steroidů někomu fandit, neboť ústřední romantika není předvedena přílši uvěřitelně, citlivě ani zábavně. Hrdinky se prostě potkají a prakticky přes noc se bez jakéhokoliv vysvětlení stávají absolutně zamilovanými partnerkami, které jsou ochotny pro sebe udělat cokoliv. Zásadní stránka scénáře, tedy vztah dvou protagonistek, tak působí dost vybledle a nelze mu fandit. Obě dámy navíc jednají proti jakémukoliv zdravému rozumu, což je sice nepředvídatelné, ale jen zmateně, nikoliv zábavně. Chování postav je často nevysvětlitelné a zavání dojmem, že tady prostě režisérka chtěla nějaké brutální násilí, tak to tam napsala, aniž by taková scéna ale působila uvěřitelně či konzistentně s předcházejícím děním.

Mluvíme-li o postavách, musíme zmínit Eda Harrise. Toho samozřejmě všichni adorujeme, neboť téměř každý by ve své TOP 10 určitě našel film, v němž se tento kožený herecký matador objevuje. Tady se rozhodl vystoupit ze své škatulky, navlékl umaštěnou paruku a zahrál si oslizlého fotříka, kteý kraluje každé scéně. Ostře to kontrastuje se scénami, v nichž vystupují obě hlavní herečky. Kristen Stewart sice považuji za zdatnou umělkyni, v tomto filmu však její výkon působí příliš unyle, znuděně a měl jsem velký problém se na její herecký projev naladit. I její sokyně/milenka, jíž si zahrála Katy O'Brian, tu proti ní působí sebejistěji a uvěřitelněji. Její role je navíc oproti zdrchané Stewart poměrně vděčná a dává spoustu prostoru se duševně i tělesně vyřádit.

Postupná gradace snímku, kde se žánry střídají čím dál zběsileji, děj se více a více utrhává ze řetězu a vypsychlé výjevy s prvky body hororu získávají prim, tak buď diváka bude extrémně bavit, nebo jej unudí už v půlce snímku. Samotný závěr pak po vzoru Thelmy a Louisy plynovým pedálem proráží podlahu a v až idylickém fantaskním výjevu nutí diváka se blaženě usmívat, nebo kroutit hlavou nad absurditou tohoto vyústění. Obě možnosti jsou v pořádku, autorka to tak pravděpodobně chtěla a ať už vás film osloví, či ne, pravděpodobně vám v hlavě zůstane. Pevnější ruka ve skákání z žánru do žánru či nápaditější scénář by ale měly potenciál z filmu udělat opravdu nadčasové dílo.