Rok 2010 je rokem hollywoodských návratů do osmdesátých a devadesátých let. Zatímco A-Team, Predátoři nebo Expendables si svou starosvětskost plně uvědomují (nebo uvědomovat budou) a tlačí výrazně na nostalgii, tvůrci akční komedie Zatím spolu, zatím živí svou archaičnost možná ani nepostřehli.

Bez obav servírují oddychovku, která se tváří ryze současně, i když svým stylem směšuje všechno od Bonda a Mission: Impossible, přes Ptáka na drátě, až po Mr. & Mrs. Smith. Jenže na vtipkující agenty, kteří bičem vyřídí čtyři padouchy, jsme si už trochu odvykli chodit (ne nadarmo je Zatím spolu, zatím živí komerčním neúspěchem), stejně tak vychází z módy věčně rošťácký kukuč Toma Cruise. Ten pro dnešek vystřihl sympatického agenta Roye Millera, bláznivého přeborníka v zabíjení na jakýkoliv způsob, který se znelíbil svým kolegům a je proto nutné jej promptně odstranit. Protože je Miller něco jako Superman, a Bonda, Hunta i Bournea by zvládl v sekundě vyřídit jen pomocí pytlíku kuliček a žvýkačky, může se na úprku starat ještě o jedno milé děvče. O June (Cameron Diaz).

Zatím spolu, zatím živí má spoustu přímých předchůdců - ale nejblíž asi ke Cameronovým parádním Pravdivým lžím. Podobně jako onehdy postava Jamie Lee Curtis, i nebohá June zbraň neviděla ani v časopise a jejím největším životním problémem je výběr šatů na svatbu své sestry. A najednou kolem ní začne poskakovat ekvivalent Schwarzeneggera v nejlepších letech, jen o půl metru menší, o sto kilo svalů lehčí a s malinko větším talentem pro odsypávání hlášek. June si vedle Roye projde všemi povinnými emočními stavy (údiv, povolnost, strach, láska…), zatímco si Roy odškrtává všechny ty přestřelené akční atrakce, které mají diváci dostat. Přistání s obřím dopravním letadlem? Splněno. Vystřílení desítek agentů v tovární hale? Hotovo. Přeskoky z auta na auto v plné rychlosti? Bez problémů a klidně opakovaně.

V důsledku to znamená, že zatímco Cameron Diaz o něčem vesele piští, okolo Cruise se hromadí mrtvá těla. Je to cheesy, postrádá to nějakou hlubší motivaci (proto moc nefungují ani dvě tři serióznější pasáže), ale rozhodně to zábavně běží dopředu. Pravda, slíbné entrée, během kterého Roy zmasakruje celou posádku letadla a ještě do toho stihne umíchat koktejly, sbalit June a naplánovat přistání (teď nepřeháním), nastaví laťku tak vysoko, že už ji film znovu nedokáže přeskočit. Nicméně i další minuty skýtají solidní žánrové povyražení, ve které snad obě stárnoucí hvězdy ani nedoufaly.

Jejich párová chemie rozhodně není něčím, co by mělo vstoupit do historie. Cruise se místy chová jako šílenec a detaily do tváře Cameron Diaz prozrazují, že vedle sebe měl mít malinko mladší model. Přeci jenom chovat se jako zmatený diblík skoro ve čtyřiceti… no, budiž, už jsme viděli i divnější věci. Oba zkušení parťáci aspoň nemají problémy s dialogy a právě ve hláškování nezapřou uvolněnější devadesátkovou školu. Zvlášť Cruise, jehož star-power s přibývajícími léty (nebo spíš s přibývajícími scientologickými výstřelky) upadá, tu dost suverénně připomíná svoje charisma beachboye, který by byl za fešáckého idola snad i při vaření šulánků s mákem. Over-the-top verzi Ethana Hunta si zjevně vychutnává jako odskok do trochu divočejších vod, což film drží hlavně v pasážích, kdy příběhu schází tah.

Příběh... to jsem možná přehnal. Tvůrci ani nezastírají, že záminka ke střílení a honičkám je vycucaná z prstu (Supervýkonná baterka, která se přehřívá? Opravdu?) a že se staví hodně nestabilní oslí můstky, aby se mohlo přecházet z jedné scény do druhé. Dá se s tím bez problémů vyžít půlhodiny, s lehkými rozpaky ve stylu „a to to bude pořád takhle dokola“ i hodinu. Nakonec ale člověka stejně doběhne podezření, že je tahle bžunda až příliš ledabyle poslepovaná a že je vevnitř stejně unavená, jako je navenek unavený obličej Cameron Diaz.

Sympatický pár se zkrátka snaží, nemálo slušných realizačních nápadů ze sebe vytřepe i režisér James Mangold (když v akčních scénách hrají významnější roli buřty a letící motorky, nemůže jít jen o suché řemeslo). Nicméně nakonec ze sebe tahle výplachovka nesetřepe auru lehkého omylu, jenž měl Pravdivé lži spíš o tři roky předcházet, než je po patnácti letech následovat.

P.S.: Pokud vás irituje Cameron Diaz odečtěte si z hodnocení od tří do pěti hvězdiček.

P.P.S.: A ti digitální býci vypadají ještě hůř než v Austrálii...